Když Leoš Mareš (50) dorazil do kanceláře a nenašel tam připravený kostým, ještě netušil, co strašného to znamená. Jenže právě tato maličkost spustila lavinu, která odhalila tragédii. Jeho dlouholetá asistentka Kateřina Niklová (†42) ležela doma bezvládná a záchrana přišla příliš pozdě. Žena, na kterou se dalo stoprocentně spolehnout, odešla tiše a sama, v bytě, kde s ní žil jen její věrný psí společník. Příběh Kateřiny dojímá celou českou showbyznyskou scénu a připomíná, jak křehký je lidský život. Ona sama přitom ještě krátce před smrtí navštívila lékaře, bojovala s nemocí a plánovala budoucnost. Nikdo z jejího okolí nepředpokládal, že dny jsou sečteny. Její odchod bolí o to víc, že přišel bez varování, bez rozloučení a bez šance říct naposledy sbohem. Teď po ní zbývají jen vzpomínky, nedokončené plány a jeden šperk ve tvaru jednorožce, který už nikdy nedostane svou majitelku.
- Kateřina Niklová zemřela ve věku 42 let, pravděpodobně na mozkovou příhodu
- Léčila se s Crohnovou nemocí, která jí ale osudnou nestala
- Rodina odmítla klasický pohřeb, přátelé se rozloučí na smutečním mejdanu
Spolehlivost, která zachránila situaci, ale nestačila zachránit ji
Kateřina Niklová byla v showbyznysu pověstná jednou věcí, a to naprostou spolehlivostí. Lidé z branže ji popisují jako člověka, na nějž se dalo spolehnout za každých okolností. Pokud dostala úkol, jeho nesplnění prostě nepřicházelo v úvahu. Pro Leoše Mareše zajišťovala celou řadu věcí, odlehčovala mu od starostí a umožňovala mu soustředit se na jeho nabitý program. Právě tato její pověst se paradoxně stala prvním signálem, že se něco vážně pokazilo. „Káťa byla člověk, na kterého jste se mohli stoprocentně spolehnout. Když něco slíbila, prostě to udělala,“ řekl Blesku jeden z jejích blízkých přátel. Slova, která teď znějí jako nejhezčí epitaf.
Leoš Mareš přijel do kanceláře a čekal tam kostým, který mu Kateřina měla připravit na vystoupení. Jenže nenašel nic. V první chvíli to možná vypadalo jako pouhé nedorozumění, ale ti, kteří Kateřinu znali, věděli okamžitě, že situace je jiná. U ní taková věc jednoduše nepřipadala v úvahu. „U kohokoli jiného by Leoše napadlo, že to odflákl. Ale u Káti? To bylo vyloučené! Hned mu došlo, jestli se nemohlo něco stát,“ hlesl její kamarád. Mrazivý pocit se začal šířit a nikdo z přítomných ho nedokázal zahnat.
Pokusy o telefonické spojení s Kateřinou nevedly k ničemu. Telefon zvonil do prázdna, znovu a znovu, bez odezvy. „Volali jsme znova a znova, telefon zvonil do prázdna. To ticho bylo nejhorší,“ svěřil se známý, který si nepřál být jmenován. Právě toto ticho, tato absence jakékoliv reakce, byl signál, který přiměl okolí jednat. Společně s přáteli přivolali policii a strážníci spolu s hasiči vstoupili do jejího bytu. To, co tam našli, potvrdilo nejčernější obavy. Kateřina ležela bezvládná. Okamžitě přivolaná záchranná služba už bohužel nemohla nic dělat.
Kateřina žila sama, jen se svým psem Drupym. Tato okolnost hrála v celé tragédii klíčovou roli. Nikdo nebyl u ní, nikdo neviděl, jak jí je, nikdo nezavolal pomoc včas. Osamělost velkoměstského života je krutá věc a tento případ ji připomíná zvlášť bolestně. Přitom šlo o ženu, která byla obklopena lidmi, která měla přátele, která fungovala v rušném prostředí showbyznysu. A přesto v rozhodující chvíli byla sama.
Zákeřná nemoc a osud, který nikdo nečekal
Kateřina Niklová se delší dobu potýkala se zdravotními problémy. Léčila se s Crohnovou nemocí, chronickým zánětem trávicího traktu, který se projevuje bolestmi břicha, průjmy a únavou. Tato nemoc je nevyléčitelná, dá se ale tlumit léky. Paradoxní na celé věci je, že právě Crohnova nemoc jí osudnou nestala, přestože s ní bojovala a přestože ji limitovala. Jen několik desítek hodin před svou smrtí byla Kateřina u lékaře. Vyhledala pomoc, starala se o sebe, bojovala. A přesto přišlo něco, s čím nikdo nepočítal.
Podle dostupných informací Kateřina nejspíše utrpěla mozkovou příhodu. Přišlo to náhle, bez varování, bez předzvěsti. „Aspoň že netrpěla. Přišlo to hned a milosrdně, to je v tom všem jediná útěcha,“ dodal blízký kamarád se slzami v očích. Tato slova jsou bolestná a zároveň jímavá. Útěcha v rychlosti odchodu, útěcha v tom, že nebyla bolest ani strach. Jenže pro ty, kteří zůstali, útěcha nestačí. Zůstalo prázdné místo, které se nedá ničím zaplnit.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, blesk.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
