Když Václav Vydra slavil sedmdesátiny, málokdo čekal, že jeden z nejoblíbenějších českých herců přijde brzy nato s takovou historkou. Přišel si vyřídit to, na co má každý nárok, na to, co si po celý život pracovitě odkládal a na co spoléhal. Přišel si pro svůj starobní důchod. A výsledek? Čelist mu doslova poklesla. Muž, který strávil celý svůj profesní život na jevišti a před kamerou, který zasvětil herectvím plných padesát dva let a začal pracovat už od svých osmnácti let, se ocitl tváří v tvář číslu, které ho nemile překvapilo. Stát mu vyměřil částku, která rozhodně neodpovídala jeho vlastním představám ani desetiletím nepřetržitého úsilí. Byl to okamžik, kdy se i u takového optimisty, jakým Václav Vydra nepochybně je, mohl dostavit smutek. Naštěstí ho ale nezlomil. Naopak. Václav Vydra svůj příběh sdílel s humorem a nadhledem, protože tak tohoto muže celý jeho život naučil přistupovat ke každé výzvě.
- Václav Vydra si šel vyřídit starobní důchod s půlročním zpožděním po slavení sedmdesátých narozenin
- Výše přiznané penze ho nepříjemně překvapila po padesáti dvou letech nepřetržité práce
- Radost mu udělal alespoň zpětně vyplacený nedoplatek za uplynulých šest měsíců
Padesát dva let práce a tohle?
Václav Vydra pro CNN Prima News přiznal, že pohled na finanční ohodnocení po padesáti dvou letech nepřetržité práce rozhodně veselý nebyl. Začal pracovat v osmnácti letech a nikdy nepřestal. Desetiletí za desetiletím, role za rolí, představení za představením. Přesto mu systém přiznal částku, která ho zastavila. Byl to jeden z těch momentů, kdy se člověk zastaví a přemýšlí, zda celá ta námaha vůbec někde v číslech zanechala stopu. Pochopitelně zanechala, ale ne tak výraznou, jak by si zasloužil.
Vydra se tím přidal do dlouhé řady umělců, kteří po odchodu do penze zažili podobné vystřízlivění. Fenomén nízkých důchodů u herců má totiž zcela konkrétní a velmi prozaický důvod. Po většinu kariéry nepůsobí v trvalém zaměstnaneckém poměru jako jejich vrstevníci v jiných oborech, ale pracují na živnostenský list. Z toho plynou nižší odvody do systému a logicky pak i nižší výsledná penze. Je to paradox, který zná mnoho umělců ze svého vlastního trpkého zkušenosti, a Václav Vydra ho nyní pojmenoval nahlas před celou veřejností.
Alespoň malou náplastí se ukázal být zpětně vyplacený nedoplatek za uplynulých šest měsíců, po které si Vydra na vyřízení důchodu jednoduše nenašel čas. Herec totiž chodil pracovat dál, točil, hrál, žil naplno, a administrativa jednoduše musela počkat. Tato zpětně vyplacená částka mu sice nestačila na žádný velký výdaj, přesto v tu chvíli přinesla alespoň symbolické zadostiučinění za roky oddanosti.
Co ale Václava Vydru skutečně drží nad vodou, není ani tak výše důchodu, jako spíš jeho povaha. Jeho manželka o něm s oblibou říká, že je časový a finanční optimista. A tato věta sedí jako ulitá. Muž, který dokáže i z nepříjemné zprávy vytěžit humor a nadhled, není typ, který by se nechal zlomit číslem na papíru. Spíše se pousměje, vezme situaci takovou, jaká je, a jde dál.
Důchod? Odpočinek? To ne
Pobírání starobního důchodu pro Václava Vydru v žádném případě neznamená konec pracovní kariéry. Bylo by to ostatně nemyslitelné. Herec nadále aktivně natáčí a pravidelně hraje v divadle, přičemž vysoké pracovní tempo si udržuje nejen kvůli ne příliš závratné výši státní penze. Především proto, že bez práce a neustálého pohybu si svůj život zkrátka nedokáže představit. Práce pro něj nikdy nebyla jen zdrojem obživy. Byla a je smyslem jeho existence.
Je to vzácný postoj, který se v dnešní době jen tak nevidí. Mnoho lidí přijímá důchodový věk jako signál ke zpomalení, k usazení, k odpočinku. Václav Vydra zjevně patří k těm, pro které takový scénář jednoduše nepřipadá v úvahu. Jeviště ho volá, kamera ho přitahuje, a on na tato volání ochotně odpovídá.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, cnnprima.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
