Bylo to rozhodnutí, které přišlo tiše, skoro nepozorovaně, a přesto zasáhne každého z nás. Pondělní ráno přineslo zprávu, která uzavírá jednu z nejdéle trvajících kapitol financování veřejných médií v české historii. Vláda premiéra Andreje Babiše schválila novelu, která ruší koncesionářské poplatky a přesouvá financování České televize a Českého rozhlasu pod střechu státního rozpočtu. Tisíce zaměstnanců obou institucí se s napětím ptají, co to pro ně znamená. Ředitelé nemohli plánovat, protože jak sám Babiš přiznal, výslednou částku neznali ani oni sami. Novela zákona přišla jako blesk z čistého nebe, a to doslova: „Tu částku ředitelé nevědí, nevěděl to nikdo až do dnešního rána,“ řekl premiér. Česká televize a Český rozhlas budou mít dohromady k dispozici zhruba 7,8 miliardy korun ze státního rozpočtu, ovšem za cenu výrazného škrtu. Televize přijde o miliardu, rozhlas o 350 milionů korun. A zákon má začít platit už od ledna příštího roku. Čas na přípravu? Minimální.
- Česká televize dostane 5,74 miliardy korun, Český rozhlas 2,065 miliardy korun ročně ze státního rozpočtu
- Česká televize si oproti letošku pohorší o zhruba miliardu korun, Český rozhlas o 350 milionů korun
- Valorizace nastane pouze tehdy, pokud souhrnná inflace přesáhne 10 procent
Rozhodnutí, které nikdo nečekal
Ministr kultury Oto Klempíř oznámil výsledek jednání kabinetu v pondělí po zasedání vlády. Stál před novináři klidně, suverénně, jako by šlo o rutinní administrativní záležitost. Jenže za kulisami se celé dny šeptem spekulovalo, jaká čísla nakonec padnou na stůl. Ani vedení obou veřejnoprávních institucí nemělo do posledního momentu ponětí o tom, s čím bude muset hospodařit. Podoba návrhu nebyla veřejně známá do samého konce, přesto ministr Klempíř ujišťoval, že se mu podařilo vypořádat veškeré připomínky, které se k návrhu objevily. Neupřesnil ovšem, o jaké připomínky konkrétně šlo, ani kdo je vznášel. Transparentnost tu evidentně nebyla prioritou.
Lidé, kteří celý život platili televizní a rozhlasové poplatky, možná teď cítí smíšené pocity. Na jednu stranu úleva: jedna položka méně v rodinném rozpočtu. Na druhou stranu tichá obava: co se stane s televizí a rozhlasem, které znají od dětství? Zmizí oblíbené pořady? Propustí oblíbené redaktory? Otázky visí ve vzduchu a odpovědi přicházejí jen sporadicky, zahaleny do vládní rétoriky o efektivitě a kvalitě.
Premiér Babiš použil při tiskové konferenci slova, která zamrazí každého, kdo rozumí tomu, jak fungují mediální instituce. Ředitelé obou médií se dozvěděli o výši svého rozpočtu teprve v den vládního rozhodnutí. Jak se dá v takovém prostředí plánovat, připravovat programovou skladbu, uzavírat smlouvy s tvůrci? Odpověď je jednoduchá: velmi těžko. A právě v tom spočívá skutečné napětí celého příběhu.
Financování veřejných médií se má podle schváleného návrhu vrátit na úroveň, která odpovídá rokům 2008 až 2024, tedy době před poslední valorizací poplatků. Tehdy platil divák 150 korun měsíčně za televizi a 55 korun za rozhlas. Tyto částky platí dosud. Nyní se systém fundamentálně mění, ale výsledek je v číslech prostý: méně peněz, více závislosti na státu. A závislost na státním rozpočtu, který je dlouhodobě schodkový, není zrovna zárukou stability.
Tlak na kvalitu, nebo cesta k úsporám?
Ministr Klempíř přišel na tiskovou konferenci s tezí, která by v jiných zemích vyvolala bouřlivou diskusi. Podle jeho slov znamená pokles rozpočtu vyšší tlak na kvalitu médií. Tato logika zní na první pohled rozumně. Méně peněz nutí lidi být kreativnější, hledat úspory tam, kde byly dosud přehlíženy. Ale funguje to opravdu takto i u komplexních mediálních institucí, které provozují televizní kanály, zpravodajské weby, rozhlasové stanice a archivy? To je otázka, na niž vládní rétorika zatím odpověď nenabízí.
Premiér Babiš svůj postoj vyjádřil bez okolků: „Obě instituce neprojevily žádný zájem na tom, aby šetřily.“ Tato věta zazněla ostře, skoro jako obvinění. Zároveň dodal, že potřebné prostředky vláda vybeře v rámci EET 2.0. Jenže státní rozpočet je podle dostupných informací dlouhodobě ve schodku, a tak příslib financování ze státní kasy budí pochybnosti nejen u opozice, ale i u ekonomů. Pokud příjmy státu neporostou tak, jak se předpokládá, kdo první pocítí škrty? Odpověď si každý dokáže domyslet.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, novinky.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
