Otázka zajištění na stáří se stává v tuzemsku stále palčivějším tématem, nad kterým většina populace raději zavírá oči, dokud není pozdě na jakoukoli efektivní nápravu. Podle nejnovějších analýz finančních expertů existuje konkrétní suma, kterou by měl mít průměrný občan naspořenou do svých padesátých narozenin, aby mohl v budoucnu počítat s životní úrovní neklesající pod hranici chudoby. Tato částka se však pro mnohé domácnosti pohybuje v říši nereálných snů, neboť realita běžných výplatních pásek a neustále rostoucích životních nákladů neumožňuje odkládat takové sumy, jaké doporučují bankovní domy. Experti varují, že spoléhat se pouze na státní penzi je v dnešní době hazardem s vlastní budoucností, přestože systém stále deklaruje určitou míru solidarity. Padesátka je přitom kritickým bodem, kdy se výrazně zkracuje investiční horizont a možnosti, jak dohnat předchozí pasivitu v úsporách, se dramaticky zužují na minimum. Mnoho Čechů se však stále nachází v situaci, kdy jejich finanční polštář nepokryje ani nenadálé výdaje v horizontu několika měsíců, natož aby tvořil základ pro dekády trvající podzim života bez práce. Propast mezi doporučeným ideálem a skutečným stavem bankovních kont se vlivem inflace a ekonomických krizí neustále prohlubuje, což vyvolává nervozitu nejen u samotných občanů, ale i u sociologů zkoumajících budoucnost českého venkova i měst. Je proto nezbytné začít o penězích přemýšlet v mnohem širším kontextu a zbavit se mýtů, které nás v oblasti osobních financí neustále brzdí a vedou k potenciálním budoucím problémům.
-
Odborníci stanovili ideální naspořenou částku pro padesátníky, která by měla dosahovat minimálně trojnásobku jejich ročního příjmu.
-
Realita v České republice je alarmující, protože velká část populace nemá v tomto věku k dispozici ani desetinu doporučované finanční rezervy.
-
Článek rozebírá konkrétní kroky, jak začít s budováním kapitálu i v pozdějším věku a jaké nástroje jsou pro konzervativní spoření nejvhodnější.
Ekonomická propast mezi generacemi se prohlubuje
Mnoho lidí žije v mylné představě, že na zásadní spoření mají stále dost času, ale pravda je taková, že složené úročení funguje nejlépe v dlouhém časovém období, které se po překročení čtyřicítky začíná povážlivě krátit. Finanční poradci se shodují, že v padesáti letech by měl mít člověk vytvořenou rezervu, která mu umožní pokrýt nejen případné zdravotní komplikace, ale také mu zajistí plynulý přechod do netradičního režimu bez pravidelné výplaty. Bohužel statistiky ukazují, že průměrný Čech v tomto věkovém rozmezí často splácí poslední roky hypotéky a jeho volné prostředky jsou vázány v nemovitosti, nikoliv v likvidní hotovosti nebo cenných papírech.
Problém nastává především v momentě, kdy si lidé neuvědomí rozdíl mezi majetkem a hotovostí, kterou budou potřebovat na nákup základních životních potřeb v době, kdy jejich pracovní výkonnost přirozeně poklesne. Částka, o které se mluví jako o nezbytném minimu, se pohybuje v řádech jednotek milionů korun, což při současném mediánu mezd vyžaduje velmi disciplinovaný přístup k výdajům již od raného mládí. Většina populace však tyto úvahy vytěsňuje, protože aktuální spotřeba a touha po okamžitém uspokojení potřeb vítězí nad abstraktním strachem z toho, co se bude dít za patnáct nebo dvacet let.
Změna paradigmatu v uvažování o penězích je přitom nezbytná, pokud se nechceme dočkat situace, kdy budeme muset pracovat až do pozdního věku bez ohledu na náš fyzický stav. Investování do akciových trhů, doplňkového penzijního spoření nebo jiných zhodnocovacích nástrojů by mělo být standardem, nikoliv výsadou úzké skupiny bohatých, jak se v tuzemsku stále mnoho lidí mylně domnívá. Státní podpora u některých produktů sice existuje, ale její výše je v porovnání s inflačními tlaky spíše symbolická a nikoho před reálným znehodnocením úspor sama o sobě neochrání.
Zajímavým aspektem je také psychologická bariéra, kdy se lidé bojí investovat i malé částky, protože nerozumí fungování finančních trhů a raději nechávají peníze ležet na běžných účtech, kde ztrácejí hodnotu každým dnem. Odborníci proto nabádají k postupnému vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti, která je v českém školství stále na velmi nízké úrovni, což se následně propisuje do špatných rozhodnutí dospělé populace. Cesta k milionovým úsporám nevede přes zázračné zbohatnutí přes noc, ale skrze mravenčí práci s rodinným rozpočtem a schopnost odříct si zbytečnosti v přítomnosti.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
