Bára Štěpánová šokovala českou veřejnost. Její slova o sněmovně všechny překvapila.

Jsou momenty, kdy se v televizním studiu stane něco nečekaného. Kdy padnou slova tak přesná a tak ostrá, že se diváci bezděky narovnají na pohovce a zpozorní. Přesně to se stalo v neděli večer, kdy se herečka Bára Štěpánová posadila před kamery a začala mluvit o tom, co si opravdu myslí o dění v Poslanecké sněmovně. Nikdo nečekal, že to bude právě ona, kdo vezme parlamentní dění útokem. Přesto se to stalo. Přesto padla slova, která lidé druhý den opakovali v metru, v kavárnách i na sociálních sítích. Bára Štěpánová nevybírala. Bára Štěpánová řekla přesně to, co si mnozí myslí, ale málokdo nahlas vysloví. A Česká republika poslouchala.

Debata se odehrála v nedělním pořadu Události, komentáře týdne na České televizi
Moderátorka Klára Radilová přivítala hosty z různých oblastí veřejného života
Vedle Báry Štěpánové vystoupili také komentátorka Lenka Zlámalová, bývalý politik Jan Kalvoda a publicista Michael Durčák

Přímý přenos, který se vymkl kontrole

Nedělní vydání pořadu Události, komentáře týdne bylo od počátku zaměřeno na otázku, která v posledních týdnech hýbe českou politikou. Jak by měla vypadat Poslanecká sněmovna? Mají být omezeny projevy poslanců? Pomáhají nebo škodí přímé televizní přenosy z jednacího sálu? To jsou otázky, které znějí suše a akademicky, dokud je někdo nezačne říkat nahlas s tím skutečným pocitem, který za nimi stojí. A ten pocit přišel ze strany, odkud ho nejméně čekal.

Bára Štěpánová přišla do studia jako herečka, jako člověk zvenčí, jako někdo, kdo na parlament nemusí pohlížet přes filtr stranické loajality ani politické opatrnosti. A právě to ji osvobodilo. Osvobodilo ji to natolik, že mohla říct to, co řekla, bez váhání a bez omluv. Diváci seděli a sledovali ženu, která se nebojí. A to je v dnešní době samo o sobě vzácné.

Moderátorka Klára Radilová otevřela téma televizních kamer v parlamentu. Někteří hosté se přikláněli k názoru, že právě přímé přenosy jsou tím, co mění politická vystoupení v exhibice. Bára Štěpánová s tím ale nesouhlasila. Odmítla technologiím svádět vinu za to, co je podle ní problémem samotných lidí. Její pohled byl prostý a nemilosrdný zároveň: kamery nejsou příčina, jsou jen zrcadlo.

V pořadu řekla doslova: „Já zase nevím, jestli za to můžou kamery. Myslím, že by to tam dělali tak jako tak, tak by si to točili na mobily. Oni by si nějak poradili určitě.“ Tato věta zazněla tiše, ale dolehla na celé studio. Protože v ní nebylo rozhořčení. Bylo v ní něco horšího. Bylo v ní přesvědčení.

Troška je proti tomu Fellini

To, co přišlo poté, si nikdo nevymyslí. Bára Štěpánová se na chvíli odmlčela a pak pronesla hodnocení, které sociálními sítěmi obletělo v řádu hodin. Bez přípravy, bez opatrnosti a bez snahy o diplomatický odstup prohlásila: „Myslím, že to je naprosto skurilní fraška, to, co se tam děje, protože to je opravdu něco tak podřadného.“ Studio ztichlo. Diváci doma ztichli také.

A pak přišlo přirovnání, které se stalo okamžitě legendárním. Bára Štěpánová sáhla po jménu, které každý Čech zná, a použila ho jako měřítko absurdity. O dění v Poslanecké sněmovně prohlásila: „Myslím si, že pan Troška je proti tomu Fellini. To je opravdu něco tak strašného.“ Pan Troška. Fellini. Parlament. Tato kombinace slov způsobila, že část diváků se začala smát a druhá část zírala s otevřenými ústy.

Článek pokračuje v galerii níže