Útěk za svobodou nebo smrt? Tisíce Ukrajinců riskují život v horách, aby unikli mobilizaci.

Zdálo by se, že hranice je jen čára na mapě. Pro desetitisíce ukrajinských mužů se však stala otázkou života a smrti. Mobilizace na Ukrajině drtí zemi, která bojuje o přežití, ale zároveň vyvolává příběhy zoufalství, odvahy i podlosti, jež se odehrávají daleko od reflektorů válečných zpravodajů. Muži mizí v noci, plíží se horskými průsmyky a brodí ledovými vodami řeky Tisy, přičemž každý špatný krok může znamenat konec. Pohraničníci na ně číhají ze tmy, fotopasti zachycují každý pohyb a drony kroužící nad horami nepřipouštějí žádnou chybu. Přesto tisíce z nich zkouší štěstí znovu a znovu, protože strach ze zákopu bývá silnější než strach ze smrti v horách. Novinářské neoficiální statistiky napočítaly zhruba sedmdesát tisíc mužů, kteří takto opustili Ukrajinu. Sedmdesát tisíc příběhů, sedmdesát tisíc rozhodnutí. Za každým číslem se skrývá člověk, který v jednu chvíli vsadil vše na jednu kartu. A ne vždy vyhrál.

Zhruba sedmdesát tisíc mužů opustilo Ukrajinu útěkem, aby se vyhnuli vojenské službě.
Pohraničníci zadržují nejen uprchlíky před mobilizací, ale nově také dezertéry odmítající návrat na frontu.
Pašeráci, horské průsmyky, husté lesy i dravá řeka Tisa se staly součástí smrtelně nebezpečné trasy za svobodou.

Když zákop nahání hrůzou víc než hora

Každý z těch sedmdesáti tisíc mužů stál před volbou, která by paralyzovala každého z nás. Vzít zbraň a jít hájit vlast, nebo zmizet do tmy a zkusit štěstí na druhé straně hranice. Ukrajina svádí obrovský zápas o přežití jako národ, jenže mobilizace s sebou přináší otázky, jež nemají jednoduchou odpověď. Proč někteří bojují a jiní prchají? Je to zbabělost, nebo jiný druh odvahy? Faktem zůstává, že rozhodnutí odejít není nikdy snadné a následky ho provázejí na každém kroku.

Novinaři, kteří se tímto fenoménem zabývají, hovoří o neoficiálních statistikách ukazujících číslo kolem sedmdesáti tisíc uprchlíků před mobilizací. Tato čísla nejsou potvrzena úřady, ale ani vyvrácena. Pohybujeme se tedy ve světě stínů a dohadů, kde každá cifra může být ve skutečnosti ještě vyšší. Skutečný rozsah tohoto masového útěku si tedy možná ještě plně neuvědomujeme, a to je samo o sobě znepokojující myšlenka.

Jenže hranice Ukrajiny není volně průchodná. Stát nasadil veškeré prostředky, aby zabránil dalším odchodům. Pohraničníci hlídkují ve dne v noci, přičemž v posledních měsících zaznamenali nový a znepokojivý trend. Mezi těmi, kdo se snaží překročit hranici, jsou nově i dezertéři, vojáci, kteří zákopu již okusili naplno a zpátky se vrátit nehodlají. Tato skupina přidává na dramatičnosti celé situace novou dimenzi, o níž se příliš nemluví.

Stát reaguje tvrdě. Fotopasti skrývající se mezi stromy zachycují siluety mužů plížících se ve tmě. Pěší patroly prochází lesy a horské stezky v pravidelných intervalech, aniž by uprchlíci věděli, kdy přesně se pohraničníci objeví. A nad vším tím kroužují drony, neúnavné, nezúčastněné a přesné, monitorující terén s chladnou systematičností, která nedává prostor pro omyl ani náhodu.

Tisa bere, hora nezapomíná

Řeka Tisa je v tomto příběhu postavou sama o sobě. Zdá se klidná, avšak dokáže být nemilosrdná. Muži, kteří se rozhodli přeplavat ji ve tmě, vsázeli na to, že proud je nevydá pohraničníkům dřív, než dosáhnou druhého břehu. Někteří uspěli. Jiní ne. Řeka si vybírá svou daň bez ohledu na to, zda je člověk na útěku z války nebo turista, který ztratil orientaci. V kombinaci s nocí, strachem a fyzickým vyčerpáním se z ní stává skutečná past.

Hory nejsou o nic milosrdnější. Karpatské průsmyky, lesy bez značených stezek a terén, který zná pouze místní obyvatelstvo, pohltily již mnoho těch, kdo si mysleli, že fyzická zdatnost jim stačí k překonání hranic. Pašeráci, kteří znají cestu, si za svůj um účtují nemalé sumy. Nejde o humanitární pomoc. Jde o byznys postavený na zoufalství jiných lidí, přičemž ani zaplacení astronomické částky nezaručuje, že průvodce muže skutečně bezpečně dopraví na druhou stranu.

Článek pokračuje v galerii níže