Ve čtvrtek se stalo něco, co mnozí dlouho předpovídali, ale málokdo chtěl připustit. Tisíce lidí z Maroka přešly hranici na španělské autonomní území Ceuta v severní Africe, a to bez jediné kontroly, bez jediného razítka, bez jakéhokoli pořádku. Promočení, vyčerpaní, ale s jásotem na rtech. Někteří nesli v náručí děti. Jiní klesli přímo na silnici a líbali zem. Další vyhazovali boty do vzduchu za křiku „Ať žije Španělsko!“ Scény, které tamní záchranáři a příslušníci Civilní gardy sledovali s otevřenými ústy, připomínaly spíše záběry z válečné zóny než běžný pracovní den na hraničním přechodu. Přijímací centrum je přeplněné, moře si vyžádalo nejméně sedm životů a španělská vláda Pedra Sáncheze se po dlouhém váhání konečně rozhodla vyslat na místo armádu. Ceuta dnes dýchá těžce a celý svět se dívá.
- Nejméně sedm migrantů se ve čtvrtek utopilo, potvrdila agentura EFE
- Španělská vláda vyslala do Ceuty 40 vojáků a 30 policistů
- Přijímací centrum má kapacitu jen něco málo přes 500 osob, ale ubytovat potřebuje tisíce
Triumf i tragédie na jedné hranici
Pokud by někdo viděl ty záběry bez kontextu, možná by si myslel, že fanoušci slaví mistrovství světa. Lidé se objímali, křičeli, hledali suché oblečení, aby si osušili mobilní telefony. Přicházeli promočení, ale s pocitem vítězství, jak výstižně popsal web španělského listu El País. Jenže za tímto jásotem se skrývala jiná, mnohem temnější pravda. Bosé nohy zkrvavené od skaliska. Děti vynesené z vln na břeh. Muži v bezvědomí, které záchranáři odtahovali stranou, aby nepřekáželi v tlačenici. Civilní garda a záchranné služby, zcela přetížené, se v tu chvíli soustředily již jen na ošetřování zraněných. Organizovaná registrace přestala existovat.
Moře si přitom v ten den vybralo krutou daň. Podle agentury EFE policie a pobřežní stráž vylovily z vody nejméně sedm těl. Sedm příběhů, které nikdy nedosáhly svého cíle. Sedm rodin, které možná dodnes čekají na zprávu, zda jejich otec, bratr nebo syn dorazil živý. Tato čísla se v záplavě politických prohlášení a diplomatických sporů snadno ztrácejí, ale právě oni jsou tím nejtragičtějším rozměrem celé krize. Ceuta je geograficky malé město, ale v těchto dnech nese na svých bedrech obrovskou tíhu.
Starosta volá o pomoc, vláda otálela
Juan Jesús Vivas, starosta Ceuty, neskrýval zoufalství ani vztek. Celý tento týden se dožadoval pomoci od španělské vlády, opakovaně apeloval na Madrid a ve čtvrtek konečně dostal alespoň část toho, oč žádal. Armáda přijde. Čtyřicet vojáků posílí Občanskou gardu při výkonu jejích pravomocí. Jenže Vivas chtěl víc, chtěl vyhlášení stavu národní nouze, a to mu španělské ministerstvo vnitra odmítlo s odůvodněním, že zákon toto opatření na migrační krize nevztahuje. Pro starostu města, kde na necelých 19 kilometrech čtverečních žije asi 84 tisíc obyvatel a kde už přibližně 1000 migrantů spí na ulici, to muselo být hořké sousto.
„Musí se k tomu přistupovat jako k národní nouzové situaci, a to rozhodným, razantním a okamžitým způsobem,“ prohlásil Vivas ve čtvrtek. A jeho slova nejsou prázdnou rétorikou. Připomněl i události z května 2021, kdy do Ceuty během pouhých dvou dnů připlavalo podél pobřeží z Maroka na 10 tisíc migrantů. Tehdy k tomu výrazně přispělo i zhoršení španělsko-marockých vztahů a skutečnost, že marocká pohraniční stráž migrantům vůbec nebránila v průchodu. Historie se, zdá se, opakuje.
Vivas tento týden vyzval také k novelizaci imigračního zákona. Reagoval tím na rozhodnutí nejvyššího soudu ze začátku července, podle něhož lze ustanovení zákona o okamžitém vyhoštění migrantů na hranicích uplatnit pouze na ty, kdo překonali zavedená opatření, jako jsou ploty. Jenže ti, kdo do Ceuty připlavali mořem, tato fyzická opatření technicky nepřekonali, a jejich okamžité vyhoštění je tak podle platného práva komplikované. Starosta v tom vidí nebezpečnou mezeru, kterou je třeba co nejrychleji zacelit.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, novinky.cz, seznamzpravy.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
