Tisíce lidí vyšly do ulic. Česká televize a Český rozhlas bojují o přežití!

Pražské Staroměstské náměstí zažilo v úterý vpodvečer bouřlivé shromáždění, jaké Praha neviděla už dlouho. Tisíce lidí se sevřenými srdci, českými vlajkami v rukou a transparenty nad hlavami se sešly na jednom z nejslavnějších náměstí světa, aby řekly hlasité ne tomu, co mnozí z nich považují za pokus o pomalou likvidaci svobodných médií. Vzduch byl nabitý napětím, solidaritou i lehce hořkou vůní obav z budoucnosti. Lidé přicházeli z různých koutů Prahy i celé země, přicházeli staří i mladí, přicházeli ti, kteří celý život platili televizní poplatky a teď se ptají, co se to vlastně děje. Na jejich tvářích bylo vidět odhodlání, ale také strach, a právě ten strach byl možná tím nejsilnějším řečníkem celého odpoledne. Zorganizoval to spolek Milion chvilek a celá akce nesla výmluvný název Ruce pryč od médií. Česká televize a Český rozhlas jsou podle organizátorů v přímém ohrožení a lidé v ulicích jim dali jasně najevo, že za ně hodlají bojovat do posledního dechu.

Shromáždění začalo na Staroměstském náměstí v 17:30 a zúčastnily se ho tisíce lidí
Akci svolal spolek Milion chvilek jako protest proti návrhu zákona ministra kultury Oto Klempíře
Po projevech řečníků se průvod vydal pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici

Vlajky, transparenty a strach o svobodu slova

Celé Staroměstské náměstí bylo v úterý odpoledne zahaleno do červenobílé. Lidé přišli s českými vlajkami, s transparenty psanými ručně i tištěnými, a každý z nich nesl stejné poselství: veřejnoprávní média mají zůstat svobodná. Policisté včetně antikonfliktního týmu dohlíželi na průběh celé akce, ale atmosféra přes veškeré napětí zůstávala civilizovaná a důstojná. Bylo to shromáždění lidí, kteří si váží hodnot, jež se předávají z generace na generaci, a právě tahle generační kontinuita byla na náměstí cítit opravdu silně.

Předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář se postavil před davy a jeho slova znela jasně a nekompromisně. Spolu s Marianou Novotnou Nachtigallovou ze spolku vyzval politiky ke stažení návrhu zákona, který oba označili za zákon na zestátnění veřejnoprávních médií. Nebyla to jen řeč, bylo to varování. „Pokud tak politici neučiní, uvidí, že tohle je pouze začátek,“ zaznělo z pódia, a na náměstí se po těchto slovech rozhostilo ticho, které řeklo víc než jakýkoli potlesk.

Lidé přitahovaní tímto apelem stáli bok po boku a přemítali o tom, co by ztráta nezávislých médií pro ně osobně znamenala. Starší pán s vlajkou v ruce, maminka s kočárkem, novinář se zápisníkem, student s mobilem v ruce. Každý tam byl z jiného důvodu, ale všichni sdíleli jeden společný pocit: že je třeba se ozvat dřív, než bude pozdě. A právě tenhle pocit urgence byl motorem celého odpoledne.

Ministr kultury Oto Klempíř, který za hnutím Motoristé předložil kontroverzní návrh zákona, se na náměstí samozřejmě neukázal. Jeho zákon přitom obsahuje kroky, které organizátory protestů i odboráře přivedly k varu. Financování České televize a Českého rozhlasu by totiž přestalo být závislé na koncesionářských poplatcích a přešlo by pod státní rozpočet. A co víc, pro příští rok by obě instituce přišly dohromady o 1,4 miliardy korun.

Miliardy na hraně a stávková pohotovost v plné síle

Čísla, která za celou kauzou stojí, jsou skutečně závratná. Příjmy z poplatků jsou letos u České televize naplánovány na 6,7 miliardy korun, u Českého rozhlasu pak na téměř 2,5 miliardy korun. Poplatky tedy tvoří naprostou páteř fungování obou veřejnoprávních institucí, a jejich zrušení nebo nahrazení státním financováním by nevyhnutelně znamenalo závislost na vůli té které vlády. Přesně tenhle scénář děsí novináře, zaměstnance i diváky a posluchače po celé republice.

Odbory a iniciativa Veřejnoprávně vyhlásily časově neomezenou stávkovou pohotovost již před dvěma týdny, a to právě kvůli chystanému vládnímu zákonu o médiích veřejné služby. Slovo neomezená v tomto kontextu nezní jako prázdná hrozba, ale jako odhodlání lidí, kteří dobře vědí, o co jde. Stávková pohotovost je signálem, že zaměstnanci médií jsou připraveni jít do krajnosti, pokud to bude nutné.

Článek pokračuje v galerii níže