Tisíce Čechů platí za televizi zbytečně a ani o tom neví.

Představte si, že každý měsíc posíláte peníze, které vůbec posílat nemusíte. Stovka. Dvě stovky. Možná tisícikoruna. A přitom vám zákon dávno říká, že na to právo máte. Přesně to se děje tisícům českých domácností, které poctivě odvádějí televizní poplatek České televizi, aniž by tušily, že mají nárok na osvobození. Systém funguje, peníze přicházejí, a nikdo se neptá, zda je to správně. Jana z Brna to zjistila teprve tehdy, když přišla o práci a živila se jen drobnou brigádou. Kamarádka jí poradila, že existuje možnost osvobození, a Jana ušetřila v těžkém období téměř tisícovku měsíčně. Kolik podobných Janů je v Česku? Hodně. Příliš mnoho. A tento článek je tu proto, aby se jejich počet konečně zmenšil. Protože vědět je základ všeho.

Televizní poplatek činí od loňského května 150 korun měsíčně za celou domácnost bez ohledu na počet zařízení
Osvobození se týká osob se zdravotním postižením, lidí s nízkými příjmy i cizinců bez trvalého pobytu
Firmy s méně než 25 zaměstnanci poplatek neplatí, musí se však přihlásit do evidence

Zákon má srdce, jen o tom nikdo nemluví

Česká televize každý měsíc systematicky vybírá od domácností poplatek za držení televizních přijímačů. Povinnost se přitom nevztahuje jen na klasické televizory. Do kategorie zařízení schopných přijímat televizní signál spadají podle zákona také chytré telefony, tablety, notebooky i stolní počítače. Jinými slovy, drtivá většina české populace poplatek platit musí. Jenže zákon zároveň rozlišuje několik jasně definovaných kategorií lidí, kteří mají právo od této povinnosti upustit. Problém je, že o tom nikdo aktivně neinformuje. Úřady mlčí. Česká televize informace nezahlcuje. A tak lidé platí, protože si myslí, že platit prostě musí.

Prvním případem, kdy zákon umožňuje osvobození, jsou osoby s vážným zdravotním postižením. Konkrétně jde o úplnou nebo praktickou slepotu obou očí nebo o oboustrannou úplnou či praktickou hluchotou. Podmínka je přísná a přitom lidská: toto omezení musí platit pro všechny dospělé členy domácnosti. Děti se do hodnocení nezapočítávají. Rodina, kde jeden z dospělých vidí normálně, tedy osvobození nedostane. Ale domácnost, kde oba partneři jsou neslyšící, má plný nárok. Stačí doložit kopii průkazu ZTP nebo ZTP/P a žádost podat elektronicky nebo poštou.

Druhá skupina zahrnuje lidi s nízkými příjmy. Pokud čistý příjem domácnosti za poslední čtvrtletí nedosahuje 2,15násobku životního minima, máte právo požádat o dočasné osvobození. Toto opatření ale není trvalé. Platí maximálně půl roku, a poté je nutné situaci znovu doložit. Přesně v takové situaci se ocitla Jana z Brna, jejíž příběh je ukázkou toho, jak prosté informace mohou změnit každodenní realitu. Když jsem ztratila práci a živila se jen drobnou brigádou, ani mě nenapadlo, že bych nemusela platit za televizi. Teprve kamarádka mi poradila, že existuje možnost osvobození. Ušetřila jsem tak v těžkém období téměř tisícovku měsíčně, popsala Jana z Brna svou zkušenost.

Zvláštní kategorii pak tvoří cizinci pobývající na území České republiky. Ti se k platbě vůbec nemusí hlásit, pokud nemají povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Jakmile však některé z těchto povolení získají, stávají se automaticky poplatníky stejně jako čeští občané. Pravidlo je jasné, přehledné a pro mnoho zahraničních pracovníků v Česku zásadní. Přitom právě tato skupina lidí o svém právu nejčastěji neví, protože se s českou legislativou teprve seznamuje.

Jak o osvobození správně požádat a co hrozí, když to neuděláte

Proces žádosti se liší podle důvodu osvobození. U zdravotního postižení je nutné dodat kopii průkazu ZTP/P pro nevidomé nebo ZTP s příslušným symbolem postižení pro neslyšící. Dokumenty lze zaslat elektronicky e-mailem, prostřednictvím datové schránky nebo klasickou poštou. Žádost je administrativně nenáročná a nevyžaduje osobní návštěvu žádného úřadu. Česká televize situaci posoudí a písemně vyrozumí žadatele o výsledku. Celý proces je tedy srozumitelný a dostupný každému, kdo se odhodlá kroky podstoupit.

Při žádosti z důvodu nízkých příjmů je postup o trochu komplikovanější. Musíte nejprve být registrováni jako poplatník a mít přidělený variabilní symbol. Teprve poté lze podat žádost stejnými kanály jako v případě zdravotního postižení. Poplatníci systému SIPO mají navíc specifický postup a svou žádost musí podat osobně na pobočce České pošty. Tato forma má svá pravidla, která je třeba dodržet. Na první pohled to vypadá složitě, ale ve skutečnosti stačí jeden výlet na poštu a správně vyplněný formulář.

Článek pokračuje v galerii níže