Každé ráno si miliony lidí po celém světě připravují šálek kávy, aniž by tušily, že za tím zdánlivě obyčejným rituálem stojí jeden z nejkomplexnějších a nejdramatičtějších dodavatelských řetězců na světě. A přitom právě ta káva, které říkáte „moje oblíbená“, možná pochází z místa, jehož název nedokážete ani přečíst.
- Více než 70 % světové kávy pochází z pouhých pěti zemí, přičemž skuteční pěstitelé dostávají v průměru méně než 10 % z ceny, kterou zaplatíte v kavárně.
- Klimatická změna do roku 2050 zničí až polovinu ploch vhodných pro pěstování arabiky, což radikálně změní chuť i dostupnost kávy pro celou generaci.
- Existuje tajná síť malých farmářů, kteří zásobují prémiové světové kavárny, a přitom sami žijí bez přístupu k pitné vodě.
Šálek za čtyři eura, zisk za čtyři centy
Když si objednáte flat white v moderní kavárně s průmyslovým interiérem a barista vám s vážnou tváří vysvětlí původ zrn, cítíte se jako součást něčeho výjimečného. Ale skutečnost za tímto zážitkem je mnohem temnější, než si většina lidí připouští.
Průměrný pěstitel kávy v Etiopii nebo Hondurasu vydělá za kilogram syrových kávových třešní přibližně 0,50 amerického dolaru. Z tohoto kilogramu vznikne zhruba 250 gramů pražených zrn. Ta samá zrna se v evropské kavárně prodají v podobě nápojů za cenu, která se pohybuje v řádu desítek eur. Matematika je brutální a přitom naprosto legální.
Organizace Fair Trade sice existuje a dělá záslužnou práci, ale pokrývá pouhých 5 % světového trhu s kávou. Zbytek funguje podle pravidel, která nastavily velké korporace před desetiletími a která se od té doby příliš nezměnila.
Místa, kde káva roste a svět o nich neví
Yirgacheffe. Huila. Marcala. Jsou to názvy, které znají pouze ti nejzasvěcenější kávovní nadšenci, a přitom právě odtud pochází část nejlepší kávy na světě.
Yirgacheffe je oblast v jižní Etiopii, která se nachází ve výšce přes 1800 metrů nad mořem. Místní farmáři pěstují kávu stejným způsobem jako jejich předkové před stovkami let, bez pesticidů, bez průmyslových hnojiv, s přirozeným stínem okolních stromů. Výsledkem jsou zrna s přirozenou kyselostí a ovocnými tóny, po kterých šílí světoví baristé.
Huila v Kolumbii je zase departement, kde strmé Andské svahy a specifické mikroklima produkují kávu s tak výraznou chutí, že ji dokáží zkušení degustátoři identifikovat naslepo. A přesto většina Kolumbijců samotných tuto oblast zná hlavně díky tamní guerillové minulosti, nikoliv díky kávě.
Marcala v Hondurasu se stala první honduraskou kávou s označením původu, tedy jakýmsi kávovým ekvivalentem francouzského appellation contrôlée. Místní kooperativy bojovaly za toto uznání celá léta a dnes je to jeden z mála příběhů, kde se malí farmáři skutečně prosadili.
Klimatická katastrofa, o které se nemluví dost hlasitě
Výzkumníci z Kew Gardens v Londýně zveřejnili v posledních letech sérii studií, které by měly otřást každým, kdo miluje ranní šálek. Do roku 2050 může být vlivem klimatické změny až 60 procent oblastí, kde dnes roste divoká arabika, zcela nevhodných pro její pěstování.
To není apokalyptická fikce. To je střízlivá vědecká předpověď postavená na analýze teplot, srážek a půdních podmínek. Arabika je totiž extrémně citlivá rostlina. Potřebuje úzký teplotní rozsah, specifické množství srážek a výšku nad mořem. Stačí nárůst průměrné teploty o pouhé dva stupně Celsia a celá ekologie kávového pěstování se zhroutí jako domeček z karet.
Farmáři v Etiopii, Guatemale nebo Indonésii to již dnes pociťují. Kvůli nepravidelnějším dešťům, extrémním teplotám a novým škůdcům se jejich úrody stávají méně předvídatelnými a méně výnosnými. A přitom právě oni nesou největší tíhu problému, který způsobily průmyslové země na druhém konci světa.
Technologická revoluce, která může všechno změnit
Ale byl by tento článek skutečně novinářský, kdybychom skončili jen u problémů? Děje se totiž také něco fascinujícího.
V posledních pěti letech vznikla celá řada startupů a neziskových organizací, které se snaží pomocí technologií propojit farmáře přímo se spotřebiteli. Aplikace jako Producers Market nebo platformy jako Algrano fungují jako jakási „burza kávy“, kde si kavárna může objednat přímo od konkrétního farmáře v konkrétní vesnici v Rwandě nebo Peru.
Blockchain technologie umožňuje sledovat každý kilogram kávy od plantáže až po šálek. Spotřebitel si tak může ověřit nejen původ kávy, ale i to, kolik farmář skutečně dostal zaplaceno. Transparentnost, která byla v potravinářském průmyslu donedávna naprosto nepředstavitelná, se stává realitou.
Výzkumníci navíc pracují na kávovníkových odrůdách, které by byly odolnější vůči klimatické změně. V Etiopii probíhá systematické mapování divokých kávovníků v lesích, protože právě tam může být skryta genetická rozmanitost, která zachrání celé odvětví.
Co s tím může udělat každý z nás
Tady přichází část, která je zároveň nejjednodušší i nejsložitější. Individuální volby spotřebitelů skutečně mají dopad, ale pouze tehdy, když jsou informované a konzistentní.
Koupit kávu s certifikací Fair Trade nebo Rainforest Alliance je dobrý začátek, ale nestačí. Ještě lepší je hledat kavárny a pražírny, které transparentně zveřejňují, od koho kávu kupují a za jakou cenu. V Česku existuje překvapivě silná scéna specialty kávy s pražírnami, které takto fungují a které se nebojí mluvit o penězích otevřeně.
Ptejte se. Kdy byl tento coffee shop naposled v přímém kontaktu s farmářem? Kolik procent z ceny šálku dostane pěstitel? Jaký je plán v kontextu klimatické změny? Dobrá kavárna vám odpoví. Špatná změní téma.
A pokud si kupujete kávu v supermarketu, věnujte jednou za čas pozornost obalu. Ne marketingovým frázím o „prémiové kvalitě“ nebo „tradičním pražení“, ale konkrétnímu původu. Čím konkrétnější informace, tím větší šance, že za tou kávou stojí zodpovědný přístup.
Každý šálek je malé politické rozhodnutí. A je jen na vás, jaké.