Celý život vám říkali, že ranní ptáče dál doskáče. Rodiče vás budili za tmy, šéfové si cení těch, kdo jsou v kanceláři první, a motivační guru na internetu vychvalují pět hodin ráno jako tajnou zbraň úspěchu. Jenže věda si to teď dovoluje zpochybnit. A dělá to docela hlasitě.
- Noční sovy mají podle výzkumů vyšší IQ a větší sklony ke kreativnímu myšlení než ranní ptáčata
- Chronotyp člověka je z velké části geneticky daný a nutit sovu vstávat jako skřivan může vážně poškodit zdraví
- Moderní společnost je postavena na rytmu, který nevyhovuje přibližně 30 procentům populace
Věda versus budíček
Výzkumníci z londýnské Imperial College zveřejnili analýzu dat od více než 26 000 účastníků a výsledek byl jednoznačný. Lidé, kteří přirozeně usínají a vstávají pozdě, tzv. noční sovy, dosahovali v testech kognitivních funkcí statisticky lepších výsledků než jejich ranní protějšky. Rozdíl nebyl dramatický, ale byl konzistentní napříč věkovými skupinami, pohlavím i vzdělanostními kategoriemi.
A to není vše. Samostatná studie Harvardovy lékařské školy zjistila, že noční sovy vykazují vyšší míru tzv. divergentního myšlení, což je schopnost spojovat zdánlivě nesouvisející věci a nacházet neočekávaná řešení. Právě tato schopnost je základem kreativity v umění, vědě i podnikání.
Nejste líní. Máte jiné geny.
Chronotyp, tedy přirozený rytmus, kdy tělo chce spát a kdy být aktivní, není věcí vůle ani zvyku. Je to z velké části genetická záležitost. Vědci identifikovali přes 350 genových variant, které ovlivňují, jestli jste přirozeně ranní nebo večerní typ. Nutit biologickou sovu vstávat v šest ráno je z hlediska fyziologie přibližně stejně rozumné jako nutit levobočka, aby psal pravou rukou.
Profesor chronobiologie Till Roenneberg z Mnichovské univerzity pro tuto propast mezi biologickým a společenským časem zavedl termín „sociální jet lag“. Jedná se o stav, kdy člověk žije v permanentním časovém nesouladu se svým tělem, podobně jako by každý týden přeletěl z Evropy do Ameriky a zase zpátky. Chronický sociální jet lag přitom podle výzkumů zvyšuje riziko obezity, deprese, kardiovaskulárních onemocnění a dokonce i některých typů rakoviny.
Školy a kanceláře jako nástroj biologického násilí?
Silná slova, ale někteří vědci je používají zcela záměrně. Typická pracovní a školní docházka začíná mezi sedmou a osmou hodinou ranní. Pro ranní typy je to naprosto přirozené. Pro noční sovy je to každodenní trauma.
Studie University of Washington sledovala výkonnost studentů v závislosti na čase výuky. Výsledek byl brutálně jasný. Studenti vyučovaní v ranních hodinách dosahovali horších výsledků než ti samí studenti při odpoledních hodinách. Nebyli méně chytří. Jen jejich mozek ještě nefungoval na plný výkon.
Několik škol v USA a Velké Británii posunulo začátek výuky na devátou nebo desátou hodinu a zaznamenalo pozoruhodné výsledky: lepší prospěch, méně absencí, méně úrazů a dokonce nižší výskyt depresí u dospívajících. Přesto tato praxe zůstává naprostou výjimkou.
Slavné sovy v historii
Pokud stále pochybujete, podívejte se, kdo patřil mezi noční sovy. Charles Darwin pracoval nejproduktivněji pozdě večer. Marcel Proust psal svá díla výhradně v noci. Winston Churchill vstával pravidelně kolem desáté, pracoval v posteli a za největší produktivitu považoval dobu po půlnoci. Franz Kafka nastupoval do práce dopoledne, ale jeho skutečný tvůrčí život začínal teprve po jedenácté večer.
Samozřejmě, stejně dlouhý seznam by šlo sestavit z ranních ptáčat. Tim Cook vstává ve 3:45, Barack Obama před šestou. Jde ale o to, že obě skupiny dokázaly dosáhnout vrcholů svých oborů. Klíčem nebylo, kdy vstávali, ale zda žili v souladu se svým přirozeným rytmem.
Proč tedy svět miluje ranní vstávání?
Část odpovědi je historická. Agrární společnost se řídila sluncem a práce na poli skutečně vyžadovala ranní vstávání. Průmyslová revoluce pak zavedla pevné směny, do nichž museli nastoupit všichni stejně, bez ohledu na biologii. Tento model přežil dodnes, ačkoliv pro velkou část pracovních odvětví nemá žádné racionální opodstatnění.
Další část odpovědi je kulturní. V mnoha zemích, zejména v protestantské tradici severní Evropy a Ameriky, se pracovitost spojila s raným vstáváním jako morální ctností. Kdo vstává pozdě, je líný. Kdo je líný, je špatný člověk. Tato rovnice nemá vědecký základ, ale má obrovskou kulturní sílu.
Jak si pomoci, když nemůžete změnit pracovní dobu
Většina nočních sov si nemůže jednoduše říct šéfovi, že přijde v jedenáct, protože to lépe odpovídá její genetické výbavě. Co tedy dělat?
Vědci doporučují několik strategií. Světelná terapie ráno může chronotyp mírně posunout. Přísná disciplína kolem spánkového rytmu o víkendech, tedy nevyspávat se příliš, pomáhá zmírnit sociální jet lag. Pokud máte jakoukoliv možnost vyjednat flexibilní pracovní dobu, využijte ji. Výzkumy jasně ukazují, že zaměstnanci pracující v souladu se svým chronotypem jsou produktivnější, zdravější a spokojenější.
A pokud nic z toho není možné, alespoň přestaňte mít pocit viny za to, že nejste ranní typ. Nejste méně disciplinovaní. Máte prostě jiné geny.
Revoluce pomalu přichází
Některé přední technologické firmy v Silicon Valley již zavedly volnou pracovní dobu bez povinného příchodu. Výsledky? Produktivita vzrostla, nemocnost klesla. V Dánsku a Švédsku experimentují některé firmy s čtyřdenním pracovním týdnem s podobně pozitivními výsledky.
Svět, který byl po staletí postaven na rytmu skřivana, si začíná uvědomovat, že zhruba třetina jeho obyvatel funguje na úplně jiných hodinách. A že tuto třetinu dlouhodobě a systematicky znevýhodňuje. Bez jakéhokoliv vědeckého důvodu.
Takže příště, až vám někdo řekne, že ranní ptáče dál doskáče, klidně mu odpovězte, že sova létá dál v noci. A nocí je polovina roku.