Jaroslav Miko chtěl jen příjemně strávit večer. Vyrazil do Plzně se svou přítelkyní, její kamarádkou, synem a jeho partnerkou. Byli tam noví, neznali místní podniky, a tak si vybrali Club 21 v Prokopově ulici. Chtěli si sednout, dát si drink a poslechnout hudbu. Nic víc, nic míň. Místo toho se ale ocitli před zavřenými dveřmi a s vysvětlením, které je ranilo hluboko do srdce. Ochranka je podle Mika odmítla, a to ne proto, že by se chovala nevhodně nebo byla opilá. Odmítla je proto, kdo jsou. Kvůli jejich romskému původu. Miko to nepřijal mlčky, celou věc zveřejnil a spustil lavinu, která dodnes nekončí. Přestupkové řízení sice uzavřelo případ bez prokázání diskriminace, jenže napětí mezi oběma stranami jen narůstá. A nyní přichází předžalobní výzva.
- Událost se odehrála v polovině března v plzeňském Clubu 21 v Prokopově ulici
- Přestupkový úřad třetího městského obvodu diskriminaci neprokázal kvůli nedostatku důkazů
- Majitel klubu Josef Ježek nyní prostřednictvím advokáta Jana Ambrože požaduje od Jaroslava Mika omluvu a úhradu právních nákladů
Večer, který se měl stát odpočinkem
Jaroslav Miko popisoval celou situaci s hořkostí v hlase. Byl to měl být obyčejný večer. Rodina v novém městě, trocha hudby, trocha pohody. Jenže u vstupu do Clubu 21 narazili na zeď. Ochranka jim nejprve sdělila, že v klubu probíhá soukromá akce. Jenže Miko to nebral, protože na vlastní oči viděl, jak personál vpouští jiné návštěvníky. Pokud šlo o soukromou akci, proč se otevírá jen pro někoho? Odpověď, která nakonec zazněla, byla podle Mika jednoznačná a krutá. Klub Romy nepouští. Miko takovéto paušální odsuzování celé skupiny lidí označil jako uplatňování kolektivní viny a odmítl ho jako nepřijatelné.
Situace se podle Mika dále stupňovala. Rozhodl se po incidentu telefonicky kontaktovat majitele podniku. A i tento hovor byl podle jeho slov odhalující. Majitel měl zmínit, že v Plzni bývají problémy s Romy a Ukrajinci. Miko toto vyjádření přijal jako potvrzení toho, co se odehrálo u vstupu. Jeho přítelkyně mezitím pořídila zvukovou nahrávku, na níž mělo zaznívat, že klub nevpouští určité skupiny lidí podle jejich původu nebo národnosti. Tato nahrávka se záhy stala středobodem celého sporu.
Na případ jako jedna z prvních upozornila Plzeňská Drbna. Veřejná pozornost rychle narůstala, lidé se na sociálních sítích rozdělili na dva tábory. Jedni Mikovi věřili a volali po potrestání diskriminace, druzí zpochybňovali jeho verzi událostí a hájili majitele klubu. A právě tato vyhrocená atmosféra přetrvala až do dnešních dnů.
Majitel klubu: nic takového se nestalo
Josef Ježek od prvního okamžiku rázně odmítl, že by on nebo jeho zaměstnanci kdy vybírali hosty podle barvy pleti, národnosti nebo etnického původu. Opakovaně zdůraznil, že kritéria pro vstup jsou jasná a nediskriminační: slušné oblečení a střízlivý stav. Pokud někdo vpuštěn nebyl, bylo to podle něj z těchto důvodů, nikoliv z rasistických pohnutek. Obvinění označil za nepravdivá a záměrně poškozující.
Právní zástupce provozovatele Jan Ambrož šel ještě dál. Poukázal na to, že kamerový záznam z místa Mikovu verzi příběhu nepotvrzuje. Podle tohoto záznamu se v době odpovídající popisované události před vstupem krátce nacházely čtyři osoby, přičemž dvě z nich působily jako nezletilé, a na místě zůstaly jen velmi krátkou dobu. Ambrož navíc tvrdí, že Jaroslav Miko se ten večer v klubu ani přímo před ním prokazatelně nenacházel. To je zásadní tvrzení, protože Miko sám následně přiznal, že u vstupu osobně přítomen nebyl, protože v tu chvíli parkoval auto. Celou událost tedy popisoval na základě výpovědí svých blízkých.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, regionplzen.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
