Panické ataky ničí životy stále více mladším Čechům. Odborníci bijí na poplach.

Představte si, že stojíte uprostřed rušné ulice, a najednou vám přestane fungovat tělo. Srdce buší jako zběsilé, ruce brní, dech se nedá popadnout a v hlavě se rozsvítí jediná myšlenka: umírám. Přesně tak vypadá panická ataka, zákeřný nepřítel, který neoznámí svůj příchod a neudeří podle žádného pravidla. A právě tento stav zažívá stále více Čechů, a to v čím dál mladším věku. Odborníci varují, že za dramatickým nárůstem případů stojí kombinace globálního napětí, šíleného životního tempa a chronického stresu, který moderní člověk považuje za normální součást života. Jenže tělo si účet nakonec vždy předloží. A někdy ho předloží způsobem, na který nejsme vůbec připraveni. Šestadvacetiletý John to poznal na vlastní kůži, když mu bylo pouhých patnáct let. Jeho příběh je varovným signálem pro celou společnost, která si odmítá přiznat, že dusí sama sebe.

Panická ataka je náhlý záchvat strachu a úzkosti přicházející bez jakéhokoliv varování, doprovázený reálnými fyzickými příznaky jako bušení srdce, brnění končetin nebo sevřený dech
Stav vyvolaný panickou atakou může trvat i desítky minut a opakující se záchvaty výrazně zasahují do každodenního života postiženého
Každý, koho panická ataka postihne, se může okamžitě obrátit na linku první psychické pomoci 116 123

Tělo jako nepřítel: co se děje při záchvatu

Bušení srdce, brnění končetin, sevřený dech nebo dokonce strach ze smrti. Tohle nejsou scény z hororu, ale každodenní realita tisíců Čechů, kteří bojují s panickými atakami. Záchvat přichází bez varování, uprostřed nákupu, při cestě metrem nebo klidně v posteli těsně před usnutím. Tělo spustí poplašný systém na plné obrátky, přestože žádné skutečné nebezpečí nehrozí. A to je právě to nejděsivější: rozum ví, že je vše v pořádku, ale tělo zuřivě tvrdí opak.

Psychoterapeutka Monika Dvořáková to pro CNN Prima NEWS popsala s klinickou přesností, která však skrývá obrovskou lidskou bolest. Podle ní jde o pocit, který má reálné doprovodné charakteristiky právě v tělesných projevech. Zásadní je přitom uvědomit si, že v tu danou chvíli nejsme ohroženi na životě, přestože se tak můžeme cítit. Jenže právě toto uvědomění bývá v průběhu záchvatu takřka nemožné. Mozek zahlcený adrenalinem neposlouchá logické argumenty.

Příběh šestadvacetiletého Johna je ukázkou toho, jak devastující může panická ataka být, když zasáhne v době dospívání. S prvními záchvaty se setkal v pouhých patnácti letech a jejich popis mrazí. Měl problém se nadechnout, spousta věcí se odehrávala spíš v hlavě. Šlo o pocit velkého ohrožení, při kterém se v mysli rojily myšlenky namířené přímo proti němu. Záchvaty začaly zasahovat do každodenního života a párkrát musel dokonce volat záchranku. Záchranku. Ve svých patnácti letech.

Stav vyvolaný panickou atakou přitom může trvat desítky minut, což z každého záchvatu dělá subjektivně nekonečné utrpení. Hodiny v kůži člověka přesvědčeného, že umírá. A pak záchvat pomine, tělo se uklidní a nastoupí vyčerpání, stud a nevysvětlitelný strach z toho, kdy přijde znovu. Právě tento strach ze strachu bývá tím, co nakonec paralyzuje celý život.

Kdy a proč záchvat udeří: odpovědi, které bolí

Psycholog Adam Táborský se nebojí pojmenovat příčiny přímo a bez okolků. Panická ataka může podle něj vycházet z chování okolí, z rodiny nebo ze společnosti. Může být důsledkem šikany. Jinými slovy: to, co nám lidé kolem nás udělali nebo dělají, se může jednoho dne vrátit v podobě záchvatu naprosté hrůzy. Společnost, která přehlíží šikanu a bagatelizuje stres, tak platí vysokou cenu.

Spouštěčů panické ataky je ale celá řada a odborníci upozorňují, že jsou často náhlé a těžko identifikovatelné. Dlouhodobý stres, nevyřešený strach přetrvávající z dětství, náhlá životní změna nebo prostě jen nahromadění drobných každodenních tlaků, to vše může jednoho dne přetéct. A přetéct způsobem, který člověka srazí na kolena doslova uprostřed ulice, obchodu nebo kanceláře.

Článek pokračuje v galerii níže