Mladí lidé nechtějí děti, protože nemají kde bydlet. Pomoci má vyšší rodičovská.

Česko se propadá do demografické krize, která nemá v moderní historii obdoby. Loni se narodilo pouhých 77 600 dětí, tedy nejméně od roku 1806. Za tímto suchým číslem se ale skrývají živé příběhy mladých lidí, kteří si dítě prostě nemohou dovolit. Nebo ho zatím naplánovat nechtějí. Vláda se rozhodla situaci řešit zvýšením rodičovského příspěvku ze 350 na 400 tisíc korun. Jenže ekonomové i samy mladé ženy kroutí hlavou. Je to vůbec dost? Je to vůbec to pravé řešení? Redakce CNN Prima NEWS oslovila čtyři mladé bezdětné ženy ve věku 23 až 25 let a jejich odpovědi jsou přinejmenším k zamyšlení. Linda, Dagmar, Tereza a Šárka mluví otevřeně o penězích, snech, strachu i svobodě.

Vláda schválila navýšení rodičovského příspěvku na 400 tisíc korun, v případě dvojčat a vícerčat na 800 tisíc korun
Ekonom Lukáš Kovanda označil navýšení za pouhé gesto, prakticky neznatelné v každodenním životě rodin
Poslanec Ivan Bartoš a Piráti chtějí prosadit vyšší částku 420 tisíc a automatickou každoroční valorizaci příspěvku

Čísla, která bolí

Rok 1806. To je hranice, ke které museli statistici sáhnout, aby našli rok s nižší porodností než byl loňský. Česko se propadá strmě dolů a politici hledají odpovědi. Vláda Andreje Babiše minulý týden schválila navýšení rodičovského příspěvku, přičemž novela by se měla týkat všech dětí narozených či převzatých do trvalé péče náhradní rodiny od 1. ledna příštího roku. Ministerstvo práce a sociálních věcí zdůvodnilo návrh snahou snížit dopady inflace a zlepšit sladění osobního a pracovního života rodin. Zní to hezky. Ale stačí to?

Ekonom Lukáš Kovanda si nedělá iluze. Počítá totiž jinak než politici. Výdaje na dítě se podle něj do 18 let věku pohybují v milionech, nikoli v desítkách tisíc korun, o které byl příspěvek navýšen. Pokud rodič čerpá příspěvek rovnoměrně po dobu tří let, vychází měsíční navýšení na pouhých 1 389 korun. „Když si to rozpočtete, to navýšení je prakticky neznatelné,“ povzdychl si Kovanda. A vzápětí přidal větu, která by měla zaznít v každém parlamentním sále: „Myslím si, že je to gesto, plácnutí do vody.“

Bartoš chce víc, Piráti tlačí na valorizaci

Na zvýšení rodičovského příspěvku panuje mezi vládou a opozicí neobvyklá shoda, ale z Pirátské strany zaznívají hlasy volající po ještě odvážnějším kroku. Poslanec Ivan Bartoš, bývalý dlouholetý šéf partaje, se na Facebooku vyjádřil jasně: „Není to úplně tak, jak bychom si představovali.“ Částka 400 tisíc korun podle něj při současných cenách prostě nestačí. Ve Sněmovně chce s kolegy a kolegyněmi prosadit navýšení příspěvku na jedno dítě na 420 tisíc korun, a to spolu se zavedením automatické každoroční valorizace. „Stejně jako důchody by se rodičovský příspěvek každý rok o trochu zvedl, abychom to nemuseli řešit znovu a znovu,“ vysvětlil Bartoš jednoduchý, ale účinný princip.

Myšlenka valorizace přitom není přepjatá ani revoluční, naopak je logická. Pokud inflace soustavně roste, reálná hodnota příspěvku bez valorizace každým rokem klesá. Rodiny pak sice formálně dostávají stejnou částku, ale koupit za ni toho zvládnou stále méně. Bartoš chce také změnit datum počátku účinnosti připravovaných změn. Legislativní souboj teprve začíná a výsledek pro mladé rodiny zůstává nejistý.

Linda, Dagmar, Tereza a Šárka: čtyři příběhy, jedna pravda

Pětadvacetiletá Linda pracuje a zároveň studuje. Život má plný, ale dítě v něm místo zatím nenašlo. „Pokud bych ho měla, stejně bych to aktuálně neplánovala, protože nemám vlastní bydlení a dostatečnou finanční rezervu,“ svěřila se redakci CNN Prima NEWS. Je to přiznání plné tíhy, za kterým cítíte únavu z trhu s nemovitostmi, z cen nájmů, z pocitu, že vlastní byt je nedosažitelný sen. Zároveň Linda říká rovnou, že se soustředí na práci a kariéru, kterou teď upřednostňuje před rodinným životem. Není to sobectví, je to přežití.

Čtyřiadvacetiletá Dagmar mluví podobným jazykem, ale přidává další vrstvu. Nejdřív chce dostudovat, pak si vybudovat kariéru, zajistit si stálý příjem a vytvořit finanční polštář. „Chci toho ještě hodně zažít, cestovat, užívat si mládí, dokud se nebudu muset starat o dítě,“ říká bez omluv. A na otázku, zda by ji k dítěti přesvědčila větší finanční jistota, odpovídá překvapivě pevně: ke změně názoru by ji v tuto chvíli nepřesvědčilo nic. „Ani kdybych měla dost peněz na to, abych dítě zabezpečila. V životě zatím takový závazek nechci,“ řekla Dagmar.

Článek pokračuje v galerii níže