Meteorologové po vlně kritiky změnili barvy teplotní mapy počasí.

Léta a léta se na ně dívali každý den. Ráno před odchodem do práce, večer po zprávách, na telefonu uprostřed noci, když nemohli spát a přemýšleli, jestli vzít druhý den deštník. Teplotní mapy Českého hydrometeorologického ústavu byly součástí každodenního života milionů lidí, a přece je nikdo pořádně neznal. Nikdo si nevšiml, že různé služby, různé aplikace a různé sociální sítě téhož úřadu ukazují tytéž teploty v jiných barvách. Že to, co bylo na jednom místě žluté, bylo jinde oranžové. Že hranice mezi pohodou a varováním neexistovala nikde pevně, jasně a jednotně. Pak přišla loňská vyhrocená diskuze. Lidé se rozhořčili, psali, sdíleli a ptali se nahlas, proč je polovina mapy červená, když venku přece není žádné peklo. A právě tehdy se věci začaly měnit. Český hydrometeorologický ústav se rozhodl, že už stačilo. Že nastal čas sjednotit to, co mělo být sjednoceno dávno.

Barvy teplotních map ČHMÚ nebyly dosud jednotné napříč různými službami a platformami úřadu
Nové schéma zavádí tyrkysově modrou pro mrazy, světle zelenou a žlutou pro příjemné teploty a červenou až černou pro horka
Ředitel ČHMÚ Mark Rieder přiznal, že veřejný tlak pomohl urychlit změnu, která se plánovala již delší dobu

Barvy, které nás celá léta mátly

Kdo někdy srovnával předpověď počasí na webu ČHMÚ s tím, co úřad zveřejnil na sociálních sítích, možná zaznamenal podivný pocit. Teploty byly stejné, ale barvy jiné. Trochu jiné odstíny, trochu jiná hranice mezi zelenou a žlutou, trochu jiná hranice mezi žlutou a oranžovou. Nebyl to velký rozdíl, ale byl to rozdíl dost velký na to, aby vyvolával zmatek. Člověk si říkal, jestli se špatně dívá, nebo jestli je zkrátka špatné počasí. Český hydrometeorologický ústav sám uznává, že jeho různé produkty, včetně modelu Aladin i výstupů na sociálních sítích, používaly odlišné barevné škály. Teď to mění.

Nové schéma je navrženo tak, aby platilo celoročně, v zimě i v létě, při mrazech i při vedrech. Teploty pod nulou budou zobrazeny v tyrkysově modré, přes šedou až k bílé, což intuitivně evokuje chlad a led. Teploty nad nulou pak plynule přecházejí od světle zelené přes žlutou až po červenou a nakonec černou. Důležitým prvkem je, že nová barva vždy začíná přesně na hranici desítek stupňů, takže člověk okamžitě vidí, kde končí jedna teplotní zóna a kde začíná druhá. Jde o malý detail s velkým dopadem na čitelnost.

Červená jako strach, nebo jako fakt?

Právě červená barva stála v centru loňské bouřlivé diskuze. Mnoho lidí si stěžovalo, že mapy vypadají jako varování před koncem světa, i když venku bylo dvacet stupňů a slunce svítilo. Červená totiž v nás instinktivně vyvolává pocit nebezpečí, ohrožení, nutnosti jednat. Jenže dvacet stupňů Celsia je pro drtivou většinu lidí absolutně příjemná teplota, ideální na procházku, výlet nebo zahradní párty. Když ale mapa zářila červeně, někteří lidé cítili úzkost, aniž by věděli proč. Byla to barva, která neodpovídala realitě jejich těl ani jejich pocitům.

Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Mark Rieder se k tématu vyjádřil s překvapivou otevřeností. Podle něj bylo spojení barvy s emocí postaveno hlavně na vzpomínkách. Lidé si zvykli na určité barevné schéma a pamatovali si, co ta červená kdysi znamenala, kdy se na mapách poprvé objevovala při skutečných rekordních vedrech. Dnes jsou ale teploty v Česku výrazně vyšší než v minulosti, a to samé schéma tak červenou spouštělo mnohem dříve. „Barevné škály, u nichž nás někteří lidé osočovali z toho, že skrze ně přinášíme strach a obavy, jsme nezměnili celé desítky let. To, co se změnilo, jsou samotné teploty. A na základě toho jsme změnili barvy,“ řekl Rieder.

Tím vlastně řekl něco velmi závažného, i když to zaznělo klidně a věcně. Mapy se nezměnily. Klima se změnilo. A teprve teď za ním barvy doběhly. Je to tiché přiznání toho, jak moc se svět za posledních několik desetiletí posunul.

Článek pokračuje v galerii níže