Některé příběhy se nedají vyprávět bez toho, aby se člověku nezastavil dech. Příběh malé holčičky z Kolína je jedním z nich. Šestatřicetiletá zdravotní sestra Šárka žila s dcerou sama, bez pomoci otce, v těžké finanční situaci a pod tlakem, který si jen málokdo z nás dokáže vůbec představit. Její sedmiletá dcerka trpěla mentálním postižením a vzácnou genetickou vadou. Péče o ni nebyla jednoduchá, byla to každodenní dřina bez konce, bez úlevy, bez světla na konci tunelu. Jenže nic z toho nedokáže vysvětlit ani omluvit to, co se loni v říjnu v kolínském bytě stalo. To, co Šárka té noci udělala, otřáslo celou zemí. Krajský soud v Praze ji ve středu nepravomocně odsoudil na 18 let vězení. Detaily, které u soudu zazněly, jsou natolik děsivé, že se z nich tají dech. A přesto je třeba o nich mluvit, protože za každým rozsudkem stojí lidský osud. Tentokrát dva.
- Šárka pracovala jako zdravotní sestra a vychovávala dceru s mentálním postižením a vzácnou genetickou vadou sama
- Osudný večer přišel po třídních schůzkách, kde se dozvěděla, že dívka nezvládá školu a bude potřebovat speciální péči
- Krajský soud v Praze ji odsoudil na 18 let vězení, rozsudek však není pravomocný
Třídní schůzky jako poslední kapka
Bylo to v říjnu loňského roku a Šárka se vrátila domů z třídních schůzek. Dozvěděla se tam to, co v hloubi duše možná tušila, ale nechtěla slyšet. Že holčička školu nezvládá. Že bude potřebovat speciální péči. Že ji pravděpodobně přeřadí do jiné třídy. Pro ženu, která už dlouho balancovala na hraně svých sil, to bylo příliš. Léta vyčerpání, osamělost, finanční tíseň a beznaděj se v té chvíli spojily v něco, co ji přemohlo. Rozhodla se vzít si život, a nejprve spolkla šest hrstí analgetik. Jenže pak přišlo rozhodnutí, které nikdo nedokáže pochopit ani odpustit.
Nechtěla prý zanechat starosti s postiženou dívkou svým rodičům. Tak se rozhodla vzít dceru s sebou. V kuchyni popadla největší nůž s dvaceticentimetrovou čepelí a vydala se za spící holčičkou do postele. To, co následovalo, překračuje hranice lidské představivosti. Soud to ale musel pojmenovat a vyslechnout. A stejně tak to musíme pochopit my všichni, i když to bolí.
Chtěla ji obejmout
Právě před samotným útokem přišel moment, který nenechá klidným nikoho. Holčička se probudila. Uviděla matku. A uviděla nůž. Nezačala křičet. Nezačala utíkat. Začala vstávat a natahovat ručičky. Chtěla ji obejmout. „Dívala se na mě a všimla si, že držím v ruce nůž. Začala si stoupat a natahovat ke mně ručičky a chtěla mě obejmout. Vycítila, že je něco špatně,“ četla v slzách své vyjádření obžalovaná Šárka přímo před soudem. Tato slova visela v soudní síni jako olovnice.
Dívka se matky ještě stihla zeptat, zda si s sebou může vzít plyšáky. Šárka jí odpověděla, že odejdou společně. A pak začal masakr. Matka zasadila bezbranné sedmileté holčičce neuvěřitelných 96 ran nožem do celého tělíčka. Podle soudního spisu dívka vnímala každou jedinou ránu. Na dlaních měla řezné rány, protože se zoufale snažila nůž matce vytrhnout z ruky. Před smrtí prožívala obrovská muka. Tato fakta nelze číst bez toho, aby se člověku nezvedl žaludek a nezalily oči.
Šárka u soudu tvrdila, že si pamatuje pouze první tři až čtyři rány a pak prý upadla do bezvědomí. Státní zástupkyně Miloslava Zagarová to ale označila za účelové jednání a snahu zbavit se odpovědnosti. Ať je pravda jakákoli, výsledek je nezměnitelný. Malá dívka zemřela. A zemřela v bolestech.
Poté, co holčička naposledy vydechla, ji matka políbila na čelo, omluvila se jí a lehla si vedle ní. Hasiči a policie museli druhý den byt násilím otevřít, protože je zalarmovala babička zavražděné dívky. Obrázek, který tam spatřili, si patrně nesli s sebou ještě dlouho po skončení služby. Někdy přijde do bytu smrt tiše a bez varování. Tentokrát ji tam přinesla matka vlastní rukou.
Soud zvážil vše, rozsudek přesto vyvolává otázky
Krajský soud v Praze nakonec Šárku odsoudil na 18 let vězení. Za vraždu zvlášť surovým způsobem spáchanou na dítěti přitom hrozil výjimečný trest. Předseda senátu Lukáš Barnet vysvětlil, proč soud zvolil nižší hranici: žena je relativně mladá, znalci jí přiznali velkou šanci na resocializaci a čin pravděpodobně nezopakuje. Podle posudků byla motivem kombinace dlouhodobé frustrace, vyčerpání a bezradnosti z dceřina zdravotního stavu. Matka přitom mylně věřila, že se dívka nedožije ani dospělosti.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, extra.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
