Bylo to jako zázrak uprostřed války. Ženy, které přijely do Česka se zlomeným srdcem, prázdnými kufry a dětmi za ruku, tu začaly znovu žít. A nejen přežívat. Začaly milovat. Oleksandra přijela v březnu 2022 se dvěma dětmi a myslela si, že pro nový vztah jednoduše nemá čas ani sílu. Pracovala jako asistentka psychologa, pak jako sociální pracovnice, učila se česky, starala se o rodinu. Přesto se jednoho dne přihlásila na seznamku, jen tak, jen si popovídat. A právě tam potkala muže, který celý její svět obrátil naruby. Podobný příběh prožívá v Ostravě i Tetyana Starodubtseva, která se svým partnerem Tomášem vychovává čtyřměsíčního syna. Česko se stalo zemí druhé šance. A pro některé ženy z Ukrajiny i zemí největší lásky jejich života. Jejich příběhy dojmou každého, kdo věří, že dobro nakonec zvítězí.
- Oleksandra přijela do Česka v březnu 2022 se dvěma dětmi a brzy si našla práci jako asistentka psychologa, později jako sociální pracovnice
- Tetyana Starodubtseva z Ostravy vychovává se svým partnerem Tomášem čtyřměsíčního syna, přičemž v rodině jsou i starší synové Tetyany z předchozího vztahu
- Česko zažívá vzestup smíšených česko-ukrajinských rodin, ne všechny příběhy však mají šťastný konec
Dva týdny a bylo rozhodnuto: Oleksandra a Martin začali psát společný příběh
Oleksandra to na začátku vůbec neplánovala. Sama vychovala syna a dceru, dobře věděla, jak těžké je být matkou po rozvodu, a do nového vztahu se příliš nehrnula. Když potkala na seznamce Martina, říkala si, že to bude jen nezávazné povídání. On měl také svou dceru a svou zkušenost s rodinným životem. Ale pak se začalo dít něco, co neplánoval ani jeden z nich. Cit byl silnější než opatrnost a společný život se zrodil doslova ze dne na den. „A stalo se, že po dvou týdnech už jsme přemýšleli, že bychom chtěli žít blíže k sobě. A za měsíc nebo dva jsme si pronajali byt a začali žít jako jedna velká rodina,“ popsala Oleksandra. Jejich příběh je ukázkou toho, jak válka paradoxně dokáže lidem otevřít srdce i dveře k novým začátkům.
Oleksandra nejprve Martinovi říkala, že další děti neplánuje. Měla dvě, on jedno, a to se jí zdálo víc než dost. Ale Martin nesouhlasil a ona postupně měnila názor. Ne kvůli přemlouvání, ale kvůli tomu, co viděla na vlastní oči. Martin si budoval vztah s jejími dětmi způsobem, který ji hluboce dojal. Komunikoval s nimi jako rádce, jako někdo, komu mohly říct i to, co matce říct nedokázaly. „A v té těžké chvíli je dokázal natolik podpořit, že jsem nečekala, že by muž byl něčeho takového vůbec schopen. A to mě velmi šokovalo,“ přiznala Oleksandra. Bylo to jiné, než na co byla zvyklá, a právě proto to bylo tak silné.
Jeden okamžik jí zůstal navždy vrytý do paměti. Ráno se probudili, s nimi byla Martinova dcera. Hráli si, povídali si. Pak se probudila Oleksandřina dcera Ksenia, minutu na ně hleděla a pak se rozplakala. Hystericky, ze srdce. Řekla: „Nikdy jsem neměla takového otce.“ Seděla na balkóně a plakala. A Martin si s ní šel promluvit. Oleksandra neví, o čem mluvili. Ale viděla, jak se objali. A v tu chvíli věděla. „Pro mě to bylo znamení, že tohle je ten člověk, který by s námi měl být. Byl to asi jeden z nejsilnějších okamžiků,“ vzpomíná dnes.
Adaptace celé velké rodiny trvala asi rok a půl. Syn Valentyn byl tichý, uzavřený, stáhl se do sebe. Dcera Ksenia se naopak seznamovala rychle, i když ani to nebylo vždy jednoduché. „Prvních šest měsíců bylo nejtěžších,“ přiznává Oleksandra. Ale vydrželi. A dnes jsou odměněni: v květnu se jim narodila holčička Kateřina. Oleksandra, která celý život pracuje s dětmi a odmalička snila o velké rodině, říká s úsměvem: „Stalo se, že kdyby se mě zeptali, kolik dětí chci, řekla bych: deset. Velká rodina je skvělá! Martin chce také mnoho dětí.“
Tomáš z Ostravy živí rodinu, Tetyana mu věří a společně vychovávají syna
Tetyana Starodubtseva a její partner Tomáš z Ostravy zvolili model, který v dnešní době není příliš obvyklý, ale jim funguje naprosto přirozeně. On vydělává a rodinu finančně zabezpečuje, ona je doma s čtyřměsíčním synem. V rodině jsou i starší Tetyanini synové z předchozího vztahu. Tetyana tento model nevnímá jako omezení, ale jako péči. „V první řadě se o nás Tomáš stará finančně. Kupuje vše, co potřebuje, vytváří mi pohodlné podmínky, abych mohla být doma s dítětem,“ vysvětluje. Pro ženu, která přišla do cizí země bez zázemí, znamená taková opora nesmírně mnoho.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, ceskyrozhlas.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
