Přesně dvanáct let uplynulo od chvíle, kdy šestnáctiletý Petr Vejvoda naposledy vstoupil do budovy střední školy ve Žďáře nad Sázavou. Byl statečný. Postavil se mezi útočnici vyzbrojenou nožem a ohroženou spolužačku. Zaplatil za to životem. Byl to 14. října 2014 a od té doby jeho otec Kamil Vejvoda nese ztrátu jediného syna každý jediný den. A právě kolem tohoto výročí, které je samo o sobě nesnesitelně bolestivé, přišla zpráva, která rodině zasadila další hlubokou ránu. Barbora O., útočnice, která Petra Vejvodu ubodala, opustila zabezpečovací detenci. Kamil Vejvoda se o tom nedozvěděl od úřadů ani od soudu. Dozvěděl se to ráno kolem deváté hodiny od novináře, který mu zatelefonoval. Nikdo jiný rodinu o tak zásadní změně oficiálně neinformoval. Pro otce, kterému letos mohlo být osmadvacet let, jde o obrovský šok. „Něco hrozného,“ říká.
- Útočnice Barbora O. byla přemístěna ze zabezpečovací detence do ústavního ochranného psychiatrického léčení v Psychiatrické nemocnici v Opavě, nikoliv propuštěna na svobodu
- O změně ochranného opatření rozhodl Městský soud v Brně
- Otec zavražděného studenta Kamil Vejvoda se o rozhodnutí dozvěděl pouhý den před dvanáctým výročím tragédie od novináře
Chlapec, který se postavil zlu
Petr Vejvoda byl šestnáctiletý student obchodní akademie ve Žďáru nad Sázavou. Byl to den jako každý jiný, 14. října 2014, kdy do školy přišla Barbora O. vyzbrojená nožem. Napadla spolužačku a Petr Vejvoda se rozhodl jednat. Nevyčkával, neutekl. Postavil se útočnici a snažil se dívku ochránit vlastním tělem. Útočnice ho ubodala. Chlapce, který měl celý život před sebou, který by letos slavil osmadvacáté narozeniny, který by možná měl rodinu a děti, jako ji mají jeho spolužáci a kamarádi. Místo toho zůstala prázdná místa u stolu a bolest, která se podle jeho otce dodnes neotupěla.
Znalci po tragédii dospěli k závěru, že Barbora O. jednala v důsledku závažné duševní choroby a v době útoku nebyla trestně odpovědná. Trestní stíhání bylo zastaveno a místo výkonu trestu jí soud uložil ochranné opatření. Skončila v zabezpečovací detenci, což je nejpřísnější stupeň psychiatrického zajištění, vyhrazený pro pachatele, kteří jsou pro společnost mimořádně nebezpeční, ale z důvodu duševní nemoci je nelze odsoudit k trestu odnětí svobody. Rodina Petra Vejvody tak žila s vědomím, že útočnice je pod přísným dohledem. Až do letošního října.
Soudní přezkum ochranného opatření probíhá pravidelně a pokud znalci doporučí mírnější formu péče a soud jejich závěrům přisvědčí, ke změně dojde. Rodina oběti v takovém řízení nemá právo veta. Není to otázka přání pozůstalých ani míry jejich bolesti. Je to otázka odborného posouzení aktuálního zdravotního stavu osoby, která je ochranné péči podrobena. A právě k takové změně v případě Barbory O. letos došlo. Městský soud v Brně rozhodl o přemístění do Psychiatrické nemocnice v Opavě, kde je útočnice nadále pod dohledem a v ústavním ochranném psychiatrickém léčení. O volném odchodu do společnosti tedy nejde.
Matka Barbory O., Dagmar O., potvrdila, že dceru v opavské nemocnici pravidelně navštěvuje. Podle jejích slov za uplynulá léta výrazně dozrála. „Nechápu, proč ji tam tak neskutečně dlouho drželi. Lékaři ji chtěli pustit,“ řekla Dagmar O. pro Žďárský deník a dodala, že dalšího podobného jednání se prý není třeba obávat. Z pohledu matky je to pochopitelný postoj. Z pohledu rodiny Petra Vejvody je to věta, která bolí.
Šok přišel od novináře, ne od úřadů
Kamil Vejvoda se o přemístění Barbory O. nedozvěděl žádným oficiálním způsobem. Žádný dopis, žádné úřední oznámení, žádný telefonát od soudu. Ráno kolem deváté hodiny mu zavolal novinář z Deníku a jako první mu sdělil, co se stalo. „Dozvěděl jsem se o tom tak, že mi kvůli tomu ráno kolem deváté volal novinář z Deníku. To od něj jsem se dozvěděl, že ji de facto pustili. Nikdo jiný nám vědět nedal, nikdo nás o tom oficiálně neinformoval,“ zlobil se Vejvoda. Pro otce, který každoročně prožívá výročí synovy smrti, to byl otřes přicházející ve chvíli, kdy je ze své podstaty nejzranitelnější.
„Pro nás je to obrovský šok, něco hrozného,“ řekl Kamil Vejvoda. A je těžké mu to mít za zlé. Přijmout zprávu o změně ochranného opatření kolem výročí synovy smrti je situace, kterou si lze zvenku jen stěží představit. Soud, znalci a systém ochranné psychiatrické péče fungují podle svých pravidel a logika zákona nerespektuje datum v kalendáři. Ale pro člověka, který ztratil jediného syna a každoročně si připomíná den, kdy k tomu došlo, je načasování takové zprávy samo o sobě krutostí.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, prosvet.cz, idnes.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
