Představte si, že stojíte před třídou plnou dětí. Jeden žák od rána poslouchá nahlas hudbu a odmítá přestat. Jiný hází po spolužácích jídlo. Vy opakovaně žádáte, přemlouváte, varujete. Nic nepomáhá. Vykázat ho z místnosti nestačí, protože odejít nechce. A použít sílu se bojíte, protože nevíte, co vám zákon dovoluje. Přesně v takové situaci se ocitají tisíce dánských učitelů každý den. Středolevá vláda premiérky Mette Frederiksenové se proto rozhodla jednat. Osmého října 2026 představila legislativní předlohu, která by od srpna 2027 umožnila pedagogům fyzicky zasáhnout proti žákům, kteří narušují výuku. Reforma vyvolala bouřlivé debaty a rozdělila odbornou veřejnost na dva znepřátelené tábory. Na jedné straně unavení učitelé, kteří cítí, že je systém nechal napospas chaosu. Na druhé straně odborníci a ochránci dětských práv, kteří varují před sklouznutím k metodám dávno překonané doby.
- Reforma platí od srpna 2027 a fyzická intervence musí být přiměřená situaci
- Škola má povinnost okamžitě informovat rodiče a místní obecní radu
- Více než 500 odborníků a nevládních organizací podepsalo protest proti změnám
Skoro 60 let staré tabu se bortí
Rok 1967. Dánsko udělalo tehdy rozhodný krok a zakázalo tělesné tresty ve školách i jakékoliv používání fyzické síly vůči žákům. Bylo to rozhodnutí plné naděje, symbol nové doby, kdy vzdělávání mělo být o respektu, dialogu a důstojnosti. Téměř šedesát let tato norma platila a dánské školství se s ní naučilo žít. Jenže realita ve třídách se za ta desetiletí proměnila a otázky, které se zdály být uzavřeny, se dnes znovu otevírají s nečekanou naléhavostí. Vláda premiérky Mette Frederiksenové nyní navrhuje změnu, jež mnohé šokuje svou odvážností, ale jiné vnímají jako nezbytný krok k obnovení základního pořádku ve školách. Jde o jeden z nejkontroverznějších zákonů v dánském vzdělávání posledních let, jak píše deník Le Monde.
📊 Fyzické násilí ve školách55 % dánských třídPrůzkum zveřejněný ministerstvem školství 1. října 2026 zjistil, že fyzické násilí mezi žáky bylo nahlášeno v loňském roce alespoň jednou v 55 procentech tříd, přičemž ve 36 procentech těchto tříd se incidenty vyskytovaly alespoň měsíčně.
Nová pravidla jsou přitom podstatně střízlivější, než by mohlo znít slovní spojení „fyzická síla“. Zákon rozhodně nedovoluje to, co si pod tělesným trestem představujeme. Žádné facky, žádné bití, žádné ponižování. To vše zůstává přísně zakázáno, stejně jako tomu bylo od roku 1967. Učitel by nově mohl studenta fyzicky zadržet na místě, přidržet ho nebo ho přesunout do jiné místnosti proti jeho vůli, a to právě tehdy, kdy student svým chováním zásadně narušuje výuku nebo obtěžuje a uráží ostatní spolužáky. Každý takový zásah navíc musí být přiměřený situaci a škola je povinna o něm neprodleně informovat rodiče i místní obecní radu. Jde tedy o výjimečný akt, nikoliv o rutinní nástroj.
Učitelé na pokraji sil
Gordon Orskov Madsen, předseda Učitelského svazu Danmarks Lærerforening, mluvil otevřeně a bez okolků. Za poslední rok se prý jeden ze tří učitelů zdržel fyzického kontaktu k obnovení klidu ve třídě ze strachu z negativních následků. Tato slova nevystihují pouze statistiku, ale skutečné lidské příběhy. Pedagogy, kteří stojí uprostřed eskalující situace, cítí, že musí jednat, ale paralyzuje je strach z právních důsledků, ze stížnosti rodiče, ze ztráty zaměstnání. Učitelský svaz Danmarks Lærerforening volal po změně zákona dlouhou dobu a nyní navrhovanou reformu vítá. Argumentuje tím, že je stále obtížnější zvládat vyhrocené situace ve třídách a že současná legislativa učitele svazuje v okamžicích, kdy by rychlý a rozhodný zásah mohl celou situaci uklidnit dříve, než se vystupňuje do otevřeného konfliktu.
Příklady, které zákon přímo uvádí, jsou výmluvné a přizemněné v tom nejlepším slova smyslu. Pokud žák hází jídlo při hodině vaření a navzdory opakovaným výzvám nepřestane ani odmítne odejít z místnosti, smí ho učitel fyzicky odvést. Pokud jiný žák poslouchá nahlas hudbu a ignoruje veškeré žádosti o ztišení, může pedagog zasáhnout. Nejde tedy o scénáře plné dramatického násilí, ale o každodenní drobné bitvy o pozornost a respekt, které mnozí učitelé znají velmi dobře a které je den za dnem vyčerpávají. Každý, kdo někdy učil nebo má děti ve škole, si dokáže takovou situaci živě představit.
Statistika ministerstva školství zveřejněná 1. října tohoto roku hovoří jasně a smutně zároveň. Fyzické násilí mezi žáky bylo v loňském roce nahlášeno alespoň jednou v 55 procentech dánských tříd. Ve 36 procentech těchto tříd se přitom incidenty odehrávaly alespoň jednou za měsíc. To nejsou čísla, která by bylo možné odbýt mávnutím ruky. Za každým incidentem stojí konkrétní dítě, které se cítilo ohroženo nebo poníženo, konkrétní učitel, jenž nevěděl, jak situaci zvládnout, a konkrétní třída, v níž se narušil pocit bezpečí a klidu potřebného k učení.
Odpor odborníků a ochránců práv dětí
Ne všichni ale vidí zákon jako vítanou pomoc. Přesně naopak. Více než 500 odborníků na vzdělávání a nevládních organizací zabývajících se ochranou dětských práv podepsalo názorový článek, v němž protestují proti navrhovaným změnám. Jejich obavy nejsou bezdůvodné. Varují, že fyzická intervence ze strany učitele může být pro dítě traumatizující zkušeností, zejména pro ty, kteří již mají za sebou prožitky spojené s násilím nebo zanedbáváním. Upozorňují také na riziko zneužití pravomoci a na to, že zákon otevírá prostor pro situace, v nichž bude velmi obtížné posoudit, zda byl zásah přiměřený, nebo nikoliv. Dialog a prevence musí být vždy první volbou, zdůrazňují kritici.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, lemonde, novinky.cz. Jakékoliv použití fyzické síly navíc musí být nejen úměrné situaci, ale má to být také výjimečný akt. Pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
