V digitálním věku, kdy informace proudí rychleji než kdykoli dříve, se jedním z hlavních bojišť stává informační prostor. Dezinformace a hybridní hrozby nepředstavují jen nepříjemnost v online diskusích, ale staly se vážným bezpečnostním problémem, který ohrožuje důvěru v instituce, podkopává demokratické procesy a prohlubuje společenské rozdělení. Evropa, a s ní i Česká republika, intenzivně hledá cesty, jak tomuto novému typu války účinně čelit.
Podstata moderních hrozeb
Moderní dezinformační kampaně nejsou nahodilé šíření nepravd. Často jde o cílené, koordinované akce, mnohdy podporované zahraničními aktéry, jejichž cílem je oslabit protivníka zevnitř. Kombinují šíření falešných zpráv, manipulaci s informacemi, kybernetické útoky na kritickou infrastrukturu či média a politický nátlak. V kontextu války na Ukrajině je primárním zdrojem a šiřitelem těchto hrozeb Rusko, snažící se podkopat podporu Ukrajiny v západních zemích a rozbít jednotu EU a NATO.
Technologie jako zesilovač i nová hrozba
Masivní rozšíření sociálních médií a snadná dostupnost publikačních nástrojů usnadňují rychlé a plošné šíření dezinformací. Algoritmy sociálních sítí často nevědomky zesilují obsah, který vyvolává silné emoce, ať už pozitivní, nebo negativní, což nahrává šíření manipulativních zpráv. Novým, rychle rostoucím rizikem je pak umělá inteligence (AI), která umožňuje ve velkém měřítku generovat velmi realisticky vypadající texty, obrázky, a dokonce i videa (deepfakes), které je stále těžší rozpoznat od pravdivého obsahu.
Dopady na společnost a demokracii
Důsledky úspěšných dezinformačních kampaní jsou dalekosáhlé. Podkopávají důvěru občanů v tradiční média, vědecké poznatky, vlády a mezinárodní organizace. Přispívají k polarizaci společnosti a oslabují schopnost vést konstruktivní debatu. V neposlední řadě mohou přímo ovlivňovat volby a referenda, manipulovat veřejné mínění a vytvářet atmosféru strachu či nedůvěry.
Obrana v digitálním věku
Evropská unie i jednotlivé členské státy podnikají řadu kroků k boji proti dezinformacím. Patří sem podpora nezávislých médií a organizací zaměřených na fakt-checking, zvyšování mediální a digitální gramotnosti obyvatelstva, debaty o regulaci velkých online platforem a snahy o mezinárodní spolupráci při sdílení informací o hrozbách. Významnou roli hrají i bezpečnostní složky a specializované státní agentury (v ČR například NÚKIB), které monitorují kybernetický prostor a varují před útoky a kampaněmi. Je to však neustálý boj, který se musí vyvíjet s technologiemi a novými taktikami protivníka.
Česká scéna a výhled do budoucna
Česká republika je kvůli své jasné prozápadní orientaci a aktivní podpoře Ukrajiny častým terčem dezinformačních snah. Na domácí scéně působí řada dezinformačních webů a aktérů, kteří zneužívají společenské nespokojenosti a šíří propagandu cizích mocností. Státní i neziskové organizace se snaží tento fenomén monitorovat a vyvracet ho, ale klíčová je odolnost samotné společnosti – schopnost kriticky myslet, ověřovat informace a spoléhat se na důvěryhodné zdroje. Boj na informační frontě je maraton, který vyžaduje neustálé úsilí a společenskou angažovanost pro ochranu naší demokracie a stability.