V hlubinách pod pražskými ulicemi se ukrývá jeden z nejzáhadnějších objektů druhé světové války. Komplex podzemních chodeb a místností, který před osmdesáti lety sloužil nacistické okupační správě, dnes představuje architektonickou hádanku, na kterou historici stále nenašli uspokojivou odpověď. Proč Němci investovali obrovské prostředky do stavby tak rozsáhlého podzemního zařízení, když válka už se chýlila ke konci?
- Pod Malou Stranou se nachází rozsáhlý nacistický bunker s neznámým účelem
- Komplex obsahuje tajemnou místnost s pozůstatky neidentifikovaného technického vybavení
- Historici se dodnes neshodnou, zda šlo o velitelské stanoviště nebo laboratoř
Náhodný objev změnil pohled na okupaci
Stavební dělníci narazili na první známky podzemního komplexu zcela náhodou během rekonstrukce jednoho z paláců na Malé Straně v roce 1987. Místo běžných základů objevili masivní betonové struktury, které zjevně nepatřily k historické architektuře budovy. Tehdejší režim celou věc utajil a systematické zkoumání bunkru začalo až po sametové revoluci.
„Když jsme poprvé sestoupili dolů s baterkami, měli jsme pocit, jako bychom vstupovali do jiného světa,“ vzpomíná architekt Pavel Novotný, který byl u prvních oficiálních prohlídek v roce 1992. „Ty chodby byly v perfektním stavu, jako by Němci odešli teprve včera.“
Technické mistrovství i za války
Inženýrské řešení bunkru dodnes vzbuzuje respekt odborníků. Komplex sestává z více než dvou kilometrů chodeb rozprostírajících se ve třech úrovních. Větrací systém funguje dodnes, betonové stěny nevykazují známky poškození a elektroinstalace zůstává částečně funkční i po osmdesáti letech.
Záhadná místnost X
Nejzajímavější částí celého komplexu je prostora, kterou výzkumníci neoficiálně označují jako „místnost X“. Nachází se v nejhlubší části bunkru a její účel zůstává dodnes nevyjasněný. Stěny pokrývají pozůstatky neidentifikovaných kovových konstrukcí, podlaha obsahuje záhadné otvory a celý prostor je obklopen dvojitou vrstvou betonu s olovněnou izolací.
„Ta izolace naznačuje, že se zde pracovalo s něčím, co produkovalo radiaci,“ vysvětluje historik dr. Martin Svoboda z Akademie věd. „Problém je v tom, že v roce 1944 ještě neexistovaly radiologické laboratoře v dnešním smyslu slova.“
Spor mezi historiky pokračuje
Odborná veřejnost se rozdělila do dvou táborů. První skupina badatelů se domnívá, že šlo o pokročilé velitelské stanoviště pro případ spojeneckého bombardování Prahy. Druhá teorie hovoří o tajné laboratoři, kde nacisté experimentovali s neznámými technologiemi.
Podporu pro druhou teorii poskytují dokumenty nalezené v německých archivech po roce 2000. Zmínky o „projektu Vratislav“ a „speciálních zařízeních v Čechách“ však zůstávají příliš vágní na to, aby poskytly definitivní odpovědi.
Co skrývají zatracené místnosti
Část bunkru zůstává dodnes nepřístupná. Tři místnosti v severní části komplexu jsou zamezeny masivními ocelovými dveřmi, které se nepodařilo otevřít ani moderní technikou. Podle georadaru se za nimi nachází prostory podobné velikosti jako zbývající část bunkru.
V roce 2019 se mezinárodní tým archeologů pokusil o průzkum pomocí robotických kamer. Experiment skončil nezdarem poté, co se všechna tři zařízení záhadně porouchala poté, co pronikla několik metrů za těsnění dveří.
Svědectví přeživších
Marie Horáčková, která během války pracovala jako uklízečka v nedalekém německém úřadě, si dodnes pamatuje na podivné aktivum kolem paláce: „V noci tam jezdily kamiony. Vždycky mezi půlnocí a třetí hodinou ranní. Vozily nějaké těžké bedny, protože jsme slyšeli, jak se brodí ulicí.“
Podobná svědectví nasbírali historici od desítek obyvatel Malé Strany. Všichni popisují intenzivní noční aktivitu kolem budovy v posledních měsících války, přestože oficiální dokumenty hovoří o tom, že objekt sloužil jen jako archiv.
Moderní technologie odhalují nová tajemství
Nejnovější průzkum pomocí 3D skenování odhalil překvapivé detaily. Ukázalo se, že bunker má ještě čtvrtou, dosud neobjevenou úroveň nacházející se více než třicet metrů pod povrchem. Přístup k ní pravděpodobně vede přes zatracené místnosti.
Analýza vzorků betonu navíc prokázala přítomnost materiálů, které nebyly v té době běžně dostupné. Složení pojiva odpovídá moderním vysokopevnostním betonům, což vyvolává otázky o tom, jakými technologiemi Němci v roce 1944 disponovali.
Městská rada zatím nerozhodla o dalším postupu. Kompletní průzkum bunkru by stál desítky milionů korun a není jasné, zda by výsledky ospravedlnily takovou investici. Místnost X i zatvrzené prostory tak zůstávají nadále nedostupné, čímž se tajemství nacistického bunkru pod Prahou prohlubuje s každým dalším rokem.