Uprostřed Prahy, v nenápadné budově na Vinohradech, se po celá desetiletí ukrývalo jedno z nejlépe střežených tajemství komunistického režimu. Sovětští agenti zde prováděli experimenty, které měly změnit průběh studené války. Až nyní se dostávají na světlo alarmující detaily o tom, co se skutečně dělo za těmi neprůstřelnými zdmi.
- Laboratoř působila od roku 1952 a sloužila k vývoji psychotropních látek pro výslechy
- Experimenty probíhaly na politických vězních bez jejich vědomí a souhlasu
- Zařízení bylo definitivně uzavřeno až v roce 1989, dokumenty byly zničeny
Objekt X-7: Neexistující adresa na mapách
Budova na rohu Americké a Blanické ulice nikdy oficiálně neexistovala. Na mapách byla označena pouze jako „administrativní objekt“, místní ji znali jako sídlo nějaké nejmenované státní instituce. Ve skutečnosti šlo o nejvýznamnější sovětské výzkumné centrum v celé východní Evropě.
„Pracoval jsem jako údržbář v sousední budově,“ vzpomíná dnes sedmdesátiletý František Novák. „Nikdy jsme nevěděli, co se tam děje, ale bylo jasné, že je to něco velkého. Pravidelně tam jezdila auta s moskevskými značkami a okna byla stále zacloněná.“
Podle nedávno odtajněných dokumentů StB sloužila laboratoř primárně k výzkumu chemických látek ovlivňujících lidskou psychiku. Sovětští vědci zde testovali desítky různých preparátů, které měly usnadnit výslechy odpůrců režimu.
Spolupráce s lékařskými fakultami
Nejšokující je zjištění, že do výzkumu byli zapojeni i čeští lékaři a farmacologové. Prostřednictvím fingovaných grantů a „vědeckých projektů“ KGB získala přístup k nejlepším odborníkům z Univerzity Karlovy a dalších prestižních institucí.
„Mysleli jsme si, že pomáháme rozvoji československé medicíny,“ říká anonymní zdroj, který si nepřál být jmenován. „Teprve po letech jsem pochopil, k čemu naše výzkumy skutečně sloužily.“
Lidské pokusy na politických vězních
Nejtemnější kapitolou činnosti laboratoře byly experimenty na živých lidech. Podle svědectví bývalých zaměstnanců StB se sem tajně převáželi političtí vězni z pankrácké věznice, kterým pod záminkou lékařského ošetření podávali experimentální látky.
Dokumenty popisují testování více než třiceti různých chemických sloučenin. Mezi nejčastěji používané patřily:
Scopolamin – látka působící jako „sérum pravdy“, která snižuje schopnost lhát
LSD deriváty – halucinogeny měly narušit psychickou odolnost vyslýchaných
Neznámé barbituráty – vyvolávaly stavy mezi spánkem a bděním
Bývalý politický vězeň Jindřich Svoboda, který strávil pět let ve vězení za protistátní činnost, popisuje své zkušenosti: „Několikrát mě odvezli na nějaké vyšetření. Pamatuji si jen útržky – bílé místnosti, muže v oblecích mluvící rusky. Pak jsem se probudil zpět v cele s pocitem, že jsem něco důležitého zapomněl.“
Mezinárodní kontext
Pražská laboratoř nebyla ojedinělým případem. Podobná zařízení KGB provozovala také v Budapešti, Varšavě a Východním Berlíně. Jednalo se o součást rozsáhlého programu kódově označovaného jako „Operace Kontrola mysli“, který měl sovětskému bloku zajistit převahu ve studené válce.
Zajímavé je, že americká CIA ve stejné době realizovala vlastní program MKUltra s podobnými cíli. Studená válka se tak odehrávala nejen na politické úrovni, ale i v laboratořích, kde se bojovalo o ovládnutí lidské psychiky.
Stopy vedou až do nejvyšších pater
Nejcitlivější část odtajněných materiálů odhaluje přímou účast nejvyšších představitelů KSČ na činnosti laboratoře. Gustáv Husák osobně autorizoval několik experimentů, Antonín Novotný zase schválil navýšení rozpočtu o 200 procent.
Podle historika Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů šlo o „systematickou spolupráci československých komunistů se sovětskými tajnými službami na projektech, které jasně porušovaly základní lidská práva“.
Dokumenty také prokazují, že výsledky experimentů byly pravidelně zasílány přímo do Moskvy, kde sloužily k dalšímu výzkumu v rámci celosvětové sítě sovětských laboratoří.
Co se stalo s dokumentací
Většina materiálů byla zničena během sametové revoluce. Agenti StB dostali příkaz spálit veškerou dokumentaci týkající se spolupráce s KGB. Přesto se část archivů zachovala v soukromých sbírkách a zahraničních archivech.
„Je to jako skládání puzzle, kde máme k dispozici jen část dílků,“ vysvětluje archivářka Státního ústředního archivu Marie Svobodová. „Každý nový dokument nám pomáhá pochopit rozsah této nehumánní činnosti.“
Budova na Vinohradech dnes slouží jako běžné administrativní centrum. Nic na ní nepřipomíná její temnou minulost. Místní obyvatelé stále nevědí, že po desetiletí žili v těsném sousedství jednoho z nejkontroverznějších vědeckých zařízení v československých dějinách.
Otázka odpovědnosti za tyto experimenty zůstává dodnes nevyřešená. Většina přímých aktérů již není naživu a právní postih je prakticky nemožný. Pro rodiny obětí tak zůstává jen hořká vzpomínka na to, jak jejich blízcí sloužili jako pokusní králíci v rukou totalitního režimu.