Poslední týdny a měsíce opět připomněly, jak zranitelná je česká krajina vůči extrémům počasí. Zatímco některé regiony se potýkaly s následky lokálních, avšak intenzivních přívalových dešťů, jiné části republiky s obavami sledují stav podzemních vod a bilancují dopady přetrvávajících suchých period z minulých let. Téma vody v krajině a adaptace na klimatickou změnu se tak znovu dostává do popředí veřejné i odborné diskuze.
Dvě tváře jednoho problému
Na první pohled se může zdát paradoxní hovořit o hrozbě sucha a zároveň o riziku bleskových povodní. Ve skutečnosti jde ale často o dvě strany téže mince – důsledek nezdravého stavu krajiny a její neschopnosti efektivně hospodařit s vodou. Desetiletí intenzivního zemědělství, narovnávání vodních toků, odvodňování a rozšiřování nepropustných ploch ve městech vedlo k tomu, že krajina vodu rychle odvádí pryč, místo aby ji zadržovala.
Při přívalových deštích pak voda nemá čas se vsáknout, rychle stéká po povrchu, způsobuje erozi půdy a lokální záplavy. Naopak v obdobích bez srážek krajina rychle vysychá, protože chybí přirozené zásobárny vody v půdě, mokřadech či meandrujících tocích. Tento stav má negativní dopady nejen na zemědělství a lesnictví, ale i na biodiverzitu a zásoby pitné vody.
Hledání řešení: Od velkých projektů po lokální iniciativy
Reakcí na tyto výzvy je snaha o implementaci celé řady opatření. Státní instituce, jako jsou Povodí a Lesy ČR, ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí, připravují a realizují projekty na obnovu říčních koryt, budování a revitalizaci rybníků, tůní a mokřadů. Cílem je zpomalit odtok vody a zvýšit její retenci v krajině. Diskutuje se také o možnostech výstavby nových vodních nádrží, což však naráží na odpor části veřejnosti a odborníků kvůli zásahům do krajiny.
Velký význam mají ale i menší, lokální projekty a změna přístupu na úrovni obcí a jednotlivých vlastníků půdy. Podpora šetrnějších zemědělských postupů, jako je bezorebné setí, pěstování meziplodin či obnova mezí a remízků, může výrazně zlepšit schopnost půdy zadržovat vodu. Ve městech roste důraz na zelenou infrastrukturu – zelené střechy, propustné povrchy parkovišť a chodníků, efektivní využívání dešťové vody.
Potřeba systémové změny a spolupráce
Odborníci se shodují, že dílčí opatření nestačí. Je nutná systémová změna v přístupu ke krajině a vodnímu hospodářství, která bude integrovat zájmy zemědělců, lesníků, vodohospodářů i ochrany přírody. Klíčová je spolupráce mezi různými resorty, institucemi, samosprávami a soukromými vlastníky.
Aktuální výkyvy počasí jsou varováním, že adaptace na měnící se klima není vzdálenou budoucností, ale naléhavou současnou potřebou. Investice do zdravé a odolné krajiny, schopné lépe hospodařit s vodou, jsou investicemi do naší vlastní bezpečnosti a prosperity. Diskuze o konkrétních krocích a jejich financování bude nepochybně pokračovat i v nadcházejících měsících.