Generace Z nepije alkohol a nesouloží. Co vlastně tedy dělají?

zdroj foto: facebook.com, instagram.com , upravená koláž: fasteer.cz, využití umělé inteligence, jedná se o ilustrační náhledový obrázek








Představte si dvacetileté děvče, které v pátek večer místo baru otevře laptop. Nelijí do sebe panáky, neflejtají čas na rande, která nikam nevedou. Zní to skoro neuvěřitelně, ale právě tohle je realita milionů mladých lidí napříč celou Evropou i Amerikou. Generace Z — ti narození zhruba mezi lety 1997 a 2012 — se chová způsobem, který starším generacím láme hlavu. Průzkumy za průzkumem potvrzují totéž: tito lidé méně pijí, méně kouří, mají méně milostných partnerů a vůbec jako by žili jinak než jejich rodiče ve stejném věku. Jenže otázka, která zůstává viset ve vzduchu jako cigaretový dým nad hospodou, je prostá: co tedy vlastně dělají? Kde tráví svůj čas, svou energii, svou mladost? A je tohle střídmost — nebo tichá krize identity celé generace, která vyrostla se smartphonem v ruce a pandemií v srdci? Odpovědi jsou překvapivé, místy dojemné a rozhodně nejsou černobílé.

  • Generace Z konzumuje alkohol výrazně méně než předchozí generace ve stejném věku
  • Průzkumy ukazují, že mladí lidé mají méně milostných partnerů a odkládají intimní vztahy
  • Velká část volného času se přesouvá do online prostoru, ke koníčkům a duševnímu zdraví

Střídmost jako volba, nebo únik?

Markéta je čtyřiadvacet let, žije v Brně a když ji přátelé zvou na párty, většinou odmítne. Není to proto, že by byla divná nebo antisociální — ona prostě jen ví, jak se bude druhý den cítit, a ten pocit nestojí za to. „Moji rodiče si myslí, že jsem nudná. Ale já si myslím, že jsem jen jiná,“ říká s tichým úsměvem. Příběhů jako ten její jsou tisíce. Celá generace, která jako by instinktivně cítila, že způsob zábavy jejich rodičů jim nesedí. A průzkumy jim dávají za pravdu — mladí lidé dnes skutečně pijí méně alkoholu než jakákoli předchozí generace v moderní historii.

Přitom to není tak, že by generace Z byla nějak zvláštně disciplinovaná nebo morálně nadřazená. Je to spíš o kontextu. Vyrostli v době, kdy se o duševním zdraví mluví nahlas, kdy terapie není tabu a kdy si každý může na TikToku přečíst, co alkohol dělá s mozkem ve vývoji. Informace jsou všude a tito lidé je vstřebávají. Zároveň žijí pod obrovským ekonomickým tlakem — bydlení je nedostupné, práce nejistá, budoucnost mlhavá. V takovém světě si těžko dovolíte luxus promrhat víkend kocovinou.

Co ale skutečně dělají místo toho? Odpověď je komplexní a nelze ji zjednodušit na „sedí u počítače“. Ano, velká část jejich sociálního života se odehrává online — ale to neznamená, že je prázdný. Komunity kolem her, kolem kreativních projektů, kolem sdílených zájmů od knižních klubů po astrofyziku jsou živé a skutečné. Přátelství, která vznikají přes obrazovku, mohou být stejně hluboká jako ta z hospodského stolu. Jenže generaci jejich rodičů to zkrátka nedochází.

A pak je tu ještě jedna věc, o které se mluví méně — duchovní a filozofické hledání. Meditace, mindfulness, zájem o psychologii vlastního nitra. Generace Z ve velkém čísle vyhledává terapeuty, čte o attachment theory a řeší, proč se chová tak, jak se chová. To není módní výstřelek. To je symptom generace, která se cítí ztracena, ale zároveň má dost odvahy to přiznat a hledat cestu ven.

Vztahy a strach z blízkosti

Ondřej má šestadvacet let a naposledy byl na rande před rokem a půl. Není to proto, že by nechtěl být s někým blízko — naopak, po blízkosti touží tak silně, že ho to někdy v noci budí. Ale svět datování aplikací, nekonečného swipování a vztahů bez závazků ho vyčerpává natolik, že raději zůstane sám. „Je paradox, že jsme nejpropojenější generace v historii, a přitom se cítím neuvěřitelně osamělý,“ svěřuje se. A není sám, kdo to tak cítí.

Průzkumy potvrzují, že generace Z má méně milostných partnerů a intimní vztahy odkládá. Část odborníků to vítá — méně rizikového chování, méně pohlavních nemocí. Ale za tou statistikou se skrývá něco hlubšího a znepokojivějšího. Je to generace, která se naučila prezentovat dokonalou verzi sebe online, a proto se bojí, že ta skutečná verze — ta zranitelná, nedokonalá, živá — nestačí. Intimita vyžaduje odvahu ukázat se takoví, jací skutečně jsme. A to je v době Instagramu sakramentsky těžké.

Článek pokračuje v galerii níže

Zdroj: facebook.com, instagram.com, ekonom.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.

Komentářů

komentáře