Česká ekonomika, přestože čelí globálním nejistotám a inflačním tlakům, vykazuje jednu konstantu: napjatý trh práce. Firmy napříč sektory hlásí potíže s obsazováním volných pracovních pozic a tento nedostatek zaměstnanců se v posledních měsících stává jedním z klíčových faktorů ovlivňujících jejich růst a konkurenceschopnost. Situace zároveň tlačí na růst mezd, což vítají zaměstnanci, ale přidělává vrásky zaměstnavatelům.
Kde chybí lidé nejvíce?
Nedostatek pracovních sil není rovnoměrný. Dlouhodobě chybí kvalifikovaní řemeslníci, technici ve výrobě, IT specialisté a řidiči. Výrazný podstav panuje také ve zdravotnictví a sociálních službách, kde kromě náročnosti práce hraje roli i otázka finančního ohodnocení a pracovních podmínek. Sezónní výkyvy pak tradičně ovlivňují zemědělství, stavebnictví a cestovní ruch.
Firmy se snaží situaci řešit různými způsoby. Zvyšují mzdy a nabízejí širší škálu benefitů, investují do automatizace a robotizace tam, kde je to možné, a snaží se zefektivnit interní procesy. Stále častěji se také obracejí na zahraniční pracovníky, jejichž nábor však může být administrativně náročný a naráží na kapacitní limity systému.
Mzdy rostou, ale inflace ukrajuje
Jedním z nejviditelnějších důsledků nedostatku lidí je tlak na růst mezd. Podle posledních statistik mzdy v České republice nominálně rostou, v některých sektorech i dvouciferným tempem. Zaměstnavatelé jsou nuceni přistupovat na mzdové požadavky, aby si udrželi stávající zaměstnance a přilákali nové.
Tento růst je však do značné míry tlumen přetrvávající inflací. Reálný růst mezd, tedy růst očištěný o inflaci, je často mnohem nižší, v některých obdobích dokonce záporný. Kupní síla obyvatel tak nemusí nutně stoupat tak rychle, jak by se z nominálních čísel mohlo zdát. Otázka udržení reálné hodnoty mezd je proto klíčovým tématem při kolektivních vyjednáváních i v celospolečenské debatě.
Role státu a výhled do budoucna
Stát se snaží situaci na trhu práce ovlivňovat několika nástroji. Patří sem aktivní politika zaměstnanosti prostřednictvím úřadů práce, podpora rekvalifikací a vzdělávání reagujícího na potřeby trhu, a úpravy legislativy týkající se zaměstnávání cizinců. Diskutuje se také o možných změnách v sociálním a daňovém systému, které by mohly zvýšit motivaci k práci.
Výhled do budoucna naznačuje, že napětí na českém trhu práce pravděpodobně jen tak nepoleví. Demografický vývoj s postupným stárnutím populace a odchodem silných ročníků do důchodu bude tento tlak spíše zesilovat. Klíčem k udržení konkurenceschopnosti české ekonomiky tak bude nejen schopnost přilákat a udržet pracovní sílu, ale také investice do vzdělání, inovací a technologií, které mohou zvýšit produktivitu práce.