Andrej Babiš v pondělí dopoledne nečekaně svolal mimořádné jednání vlády. Důvod? Ceny pohonných hmot opět raketově rostou a občané se ocitají v tísni. Premiér vyslechl zoufalé hlasy od matek, které nevědí, jak dovézt děti do školy, od důchodců, kteří si nemohou dovolit návštěvu lékaře, i od podnikatelů na pokraji krachu. Slzy v očích a prázdné peněženky – to je realita českých domácností. Babiš nařídil ministryni financí Aleně Schillerové neprodleně připravit balíček opatření. Na stole je jednání s petrolejářským gigantem PKN Orlen. Vláda chce snížit spotřební daň i DPH. Čas však rychle ubíhá a lidé čekají na zázrak.
- Mimořádné jednání vlády svolal Andrej Babiš kvůli rekordním cenám paliv
- Občané se ocitli v existenční nouzi, mnozí nemohou dojet do práce
- Vláda jedná o snížení daní a tlaku na petrolejářské společnosti
Když natankovat znamená rozhodnout se mezi jídlem a benzínem
Paní Marcela z Mladé Boleslavi se musela rozhodnout. Buď natankuje do auta a doveze děti do školy, nebo koupí nákup na celý týden. S manželem vydělávají dohromady něco přes třicet tisíc korun měsíčně a ještě před rokem jim to stačilo na slušný život. Teперь се však každá koruna počítá třikrát. Cena nafty vyšplhala na závratných čtyřicet korun za litr a rodina spotřebuje měsíčně minimálně stovku litrů. To je čtyři tisíce korun jen za dopravu do práce a ze školy. „Brečela jsem u pumpy,“ svěřuje se Marcela. „Nikdy jsem si nemyslela, že se budu muset rozhodovat mezi tím, jestli nakrmím děti, nebo je dovezu do školy.“ Její příběh není ojedinělý – podobných rodin jsou v Česku tisíce.
Premiér Andrej Babiš si byl naléhavosti situace dobře vědom. Proto v pondělí ráno přerušil standardní program vlády a svolal mimořádné jednání. Na stole ležely desítky dopisů a mailů od zoufalých občanů. Jeden z nich napsal důchodce František z Prahy-východ: „Pane premiére, nevím, co mám dělat. Musím každé dva týdny na dialýzu do Prahy, bydlím v malé vesnici bez spojení. Auto je pro mě jediná možnost, jak přežít. Ale ceny jsou tak vysoké, že už nevím, jestli si budu moci dovolit další měsíc léčby.“ Takové příběhy se množily každým dnem. Babiš věděl, že nemůže čekat. Situace vyžadovala okamžité řešení, protože každý den prodlení znamenal další utrpení pro stovky tisíc lidí.
Ministryně financí Alena Schillerová dostala jasný úkol – připravit komplexní balíček opatření do konce týdne. „Nemůžeme nechat lidi napospas trhu,“ prohlásil Babiš rezolutně během jednání. „Petrolejářské společnosti na nás tlačí, spekulanti se cpou peníze do kapes a zatímco oni se mají čím dál líp, český občan nemá za co žít.“ Schillerová ihned začala pracovat na návrhu snížení spotřební daně i DPH u pohonných hmot. Podle rychlých výpočtů by mohlo jít o úlevu tři až pět korun na litr. To by pro rodinu jako je ta Marcelina znamenalo úsporu až pět set korun měsíčně. Není to závratná suma, ale v jejich situaci každá koruna rozhoduje o tom, jestli večeří teplou večeři, nebo jen chleba s máslem.
Vláda se však nechtěla spokojit jen s daňovými úlevami. Babiš osobně telefonoval s představiteli PKN Orlen, polského giganta, který ovládá významnou část českého trhu s palivy. Tlačil na ně, aby přehodnotili svou cenovou politiku a nebrali české spotřebitele jako dojnou krávu. „Máte tu právo podnikat, ale nemáte právo ždímat naše občany,“ měl prý říct během bouřlivého telefonátu. Zástupci ropné společnosti slíbili, že situaci prověří a přijdou s návrhem. Nikdo však nevěřil, že to bude rychlé. Mezitím lidé dál tankovali s přivřenýma očima a modlili se, aby jim stačily peníze do výplaty. Nervozita rostla každým dnem stejně rychle jako ceny na pumpách.
Zoufalství ve frontách u benzinek se nedá přehlédnout
U pump po celé republice bylo vidět tváře plné úzkosti a strachu. Lidé přijížděli, sledovali cenové tabule a mnozí otáčeli a odjížděli bez natankování. Čekali, že možná o pár kilometrů dál budou ceny o korunu nižší. Někteří tankovali jen za dvě stě korun – jen aby se dostali do práce a zpět. „Je to ponižující,“ říká řidič kamiónu Petr z Ostravy. „Celý život jsem dřel, platím daně, nikdy jsem nebral sociální dávky, a teď si nemůžu dovolit natankovat vlastní auto do plna. Vidím, jak se mi žena doma dívá do prázdné lednice, a nevím, co jí mám říct.“ Jeho hlas se při vyprávění třese. Petr není sám – řidiči nákladních aut, taxikáři, cestovní ruch, všechno stojí na benzinu a naftě.
Zatímco vládní činitelé intenzivně jednali o řešení, na sociálních sítích začala vlna pobouření. Lidé sdíleli fotky z čerpacích stanic s cenami nad čtyřicet korun, srovnávali je s platovými výměrami a výsledek byl děsivý. Průměrná mzda sotva stačila pokrýt základní potřeby rodiny, když k tomu přišly náklady na dopravu. Diskuse se rozjely naplno – jedni obviňovali vládu z nečinnosti, druzí zase petrolejáře z chamtivosti. Pravda byla někde uprostřed, ale to bylo lidem málo platné. Potřebovali vidět konkrétní kroky, konkrétní čísla, konkrétní pomoc. Slova už byla málo, když v peněženkách byl hlubší a hlubší průvan.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, blesk.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.