Je až neskutečné, jakým způsobem se stavíme k vzdělávacímu systému. Ne, my učitelé, ale ti, kteří jsou nahoře a rozhodují o směřování školství jako takového. Jakýsi rozpad školství a degradace všeho, co tady dříve fungovalo, začal mnohem dříve. Nyní se řeší, že školy nebudou mít dost peněz na uklízečky, školníky a další nepedagogické pracovníky. Ministr všechny uklidňuje tím, že se dochází k meziročnímu snížení o 7495 financovaných pozic. To by odpovídalo neobsazeným místům, je tomu ale jinak. V následujících řádcích vytvořím takovou malou exkurzi po postupné vzdělávací apokalypse.
Bude to tak?
Z praxe mohu říct, že šlo o první naprostou zbytečnost a destrukci systému osnov, který fungoval. Všichni měli jednu jedinou osnovu, podle které se jelo. Pokud žák přešel z jedné školy na druhou, neměl problém. Současné školní vzdělávací programy vycházející z onoho rámcového se liší a v každé škole učivo probírají jinak. Nesmysl. Když museli učitelé tvořit tyto školní vzdělávací programy, většina z nich nadávala. Není divu. Zažil jsem tehdy školení, kdy přímo dvě lektorky, jež nevěděly o programu nic, diktovaly nám jako učitelům slova, která jsem měli použít. Neskutečné, za státní peníze.
Pokračujte do galerie