Pohřeb a tradice s ním spojené jsou velice důležité faktory, které se liší podle doby a místa. Dříve se na posmrtný život nedalo dopustit, tudíž rituály měly velkou váhu a i navzdory konfliktům se tento fakt respektoval. Po bitvách si obě strany chodily pro mrtvé v míru a nechaly si dostatek času na pálení těl a truchlení. Ceremonie vztahující se k ukončení lidské existence (a pro někoho začátku další cesty) sahají až do dob před Kristem.
Například severští válečníci, Vikingové a mnoho různých kmenů potřebovali zemřít se zbraní v ruce. Jedině tak totiž mohli odejít na věčnost s hrdostí a důstojností. Dnes se bohužel na mnoho tradic zapomíná a většinou se setkáme s běžným pohřbem a spuštění rakve do země. Dříve by se k tomu přidalo i vhazování majetku zesnulého do jeho hrobu a v horších případech i dalších těl. Pokud jste totiž měli dostatečně vysoké postavení, manželku a služebníky, někdy byly i tyto osoby usmrceny, jelikož se jednalo o váš majetek. Inu, v tomto případě můžeme být vděční, že některé způsoby se už nedodržují.
Teorie o posmrtném životě skrze různé éry
Když začneme v antickém Řecku, tam se věřilo na existenci mystického podsvětí, kam chodily všechny duše. Zde byly hodnoceny podle svých činů a následně poslány do jim příslušné oblasti. Největší hrdinové a ti, kteří měli šlechetné záměry, se dostaly do slunného Elysia. Pokud se za váš život nestalo nic zásadního, skončili jste na Asfodelových polích. A nejhůř na tom byli hříšníci navěky trpící na Trestných polích. Egypt se v tomto moc neliší, avšak váš život byl souzen podle pírka, jež bylo spolu s vaším srdcem položeno na váhy. Pokud se jazýček vah převážil k pírku, nemuseli jste se bát, srdce bylo nedostatkem hříchů lehčí a vás čekala slibná budoucnost.
Proč se však lidi pohřbívají až 3 dny po smrti? Čti dál, ať se to dozvíš!