Znáte ten pocit? Někdo vás požádá o laskavost. Vaše tělo křičí „NE!“. Máte toho moc, jste unavení, nechce se vám. Ale vaše ústa se sama otevřou a s křečovitým úsměvem řeknou: „Jasně, žádný problém, udělám to.“ V tu chvíli cítíte, jak ve vás něco umřelo. Znovu jste zradili sami sebe. Celý život nás učili, že máme být hodní, že se máme rozdělit, že nemáme dělat scény a že potřeby ostatních jsou důležitější než ty naše. Vychovali z nás profesionální potěšovače. Jenže nám nikdo neřekl, že cenou za to, že vás mají všichni rádi, bude to, že vy sami se začnete nenávidět. Žijete životy druhých, řešíte problémy druhých a tajně doufáte, že si jednou někdo všimne, jak moc se obětujete, a vrátí vám to. Mám pro vás špatnou zprávu: Nevrátí. Lidé si na váš servis zvyknou jako na samozřejmost.
-
Vaše neschopnost říct „ne“ není důkazem vaší dobroty, ale projevem strachu z odmítnutí a nízkého sebevědomí.
-
Když říkáte „ano“ ostatním v momentě, kdy to tak necítíte, říkáte tím tvrdé „ne“ svému vlastnímu duševnímu a fyzickému zdraví.
-
Svět je plný lidí, kteří bez váhání využijí vaší ochoty se rozdat, a zastaví se teprve tehdy, až vy sami postavíte zeď.
Nemoc zvaná „People Pleasing“
Být hodný a být laskavý jsou dvě naprosto odlišné věci. Laskavost vychází z nadbytku – mám dost energie, tak ti rád pomohu. Být „hodný“ (ve smyslu people-pleasing) vychází z deficitu – bojím se, že když ti nepomohu, nebudeš mě mít rád. Je to transakční chování. Je to manipulace převlečená za ctnost. Kupujete si přijetí a lásku svou poslušností.
Psychologové tento stav často spojují s reakcí na trauma zvanou fawning (podlézání). Pokud jste vyrůstali v prostředí, kde láska byla podmíněná výkonem nebo „nezlobením“, naučili jste se být neviditelní a užiteční, abyste přežili. V dospělosti se z toho stává vězení. Jste vyčerpaní kolegové, kteří za všechny berou směny. Jste partneři, kteří nikdy neřeknou, co chtějí k večeři, aby „nedělali problémy“. Jste přátelé, kteří poslouchají hodinové monology o problémech druhých, ale nikdo se nezeptá, jak se máte vy. Stali jste se komparzistou ve svém vlastním filmu.
Tělo sčítá skóre: Daň za potlačený vztek
Co se stane s tím „ne“, které jste spolkli? Ono nezmizí. Ono ve vás zahnívá. Každé nevyřčené odmítnutí se ve vašem těle mění na resentiment (zatrpklost). Začnete ty lidi, kterým pomáháte, tajně nenávidět. „Jak to, že nevidí, že padám na hubu? Jak si můžou dovolit mě zase otravovat?“
Ale oni za to nemohou. Oni jen berou to, co nabízíte zadarmo. Váš potlačený vztek se nakonec projeví psychosomaticky. Bolesti zad, migrény, autoimunitní onemocnění, chronická únava. To je způsob, jakým vaše tělo říká „NE“ za vás, protože vy jste nenašli odvahu to vyslovit ústy. Vaše tělo vás doslova vypne nemocí, aby vás ochránilo před dalším vykořisťováním.
Magické slovo, které změní váš život: „NE“
Naučit se říkat „ne“ je jako začít posilovat sval, který jste třicet let nepoužívali. Bude to bolet. Budete se u toho třást. Budete mít po tom výčitky svědomí. Budete mít pocit, že jste ten nejhorší, nejsobečtější člověk na světě.
Ale musíte pochopit jednu zásadní věc: „Ne“ je celá věta. Nemusíte se ospravedlňovat. Nemusíte si vymýšlet lži o tom, že už něco máte. Nemusíte se omlouvat. „Můžeš mi zítra pomoct se stěhováním?“ „Ne, to se mi nehodí.“ Tečka.
Sledujte, co se stane. Svět se nezhroutí. Slunce nevybuchne. Možná bude ten druhý chvíli zaskočený, protože na to od vás není zvyklý. Ale v tu chvíli se stane něco magického: Začnete si vážit sami sebe. A co je důležitější – lidé si začnou vážit vás. Lidé si neváží rohožky, o kterou si utírají boty. Váží si lidí, kteří mají hranice. Tím, že si nastavíte hranice, učíte ostatní, jak se k vám mají chovat.
Přirozený filtr vztahů
Jakmile začnete říkat „ne“, připravte se na čistku. Lidé, kteří vás měli rádi jen pro vaši užitečnost, z vašeho života zmizí. Budou uražení. Budou vás citově vydírat. „Ty ses tak změnil/a, už na tebe není spolehnutí.“ Tohle je ten nejlepší možný výsledek. Odpad vynáší sám sebe.
Zůstanou jen ti, kteří vás mají rádi pro to, kým jste, ne pro to, co pro ně děláte. Zůstanou ti, kteří respektují vaši energii. Kvalita vašich vztahů se radikálně zvýší, i když se jejich kvantita sníží.
Přestaňte se zapalovat, abyste zahřáli ostatní
Představte si svou energii jako baterii v telefonu. Každé ráno máte 100 %. Každé „ano“ něčemu, co nechcete dělat, vám ubere 20 %. Pokud v poledne jste na nule, nemáte co dát ani svým dětem, ani partnerovi, a hlavně – nemáte co dát sami sobě.
Být sobecký je v naší společnosti sprosté slovo. Ale existuje něco jako zdravé sobectví. Znamená to nasadit si kyslíkovou masku v letadle nejdřív sobě, a pak teprve pomáhat ostatním. Pokud se udusíte, nepomůžete nikomu.
Přestaňte čekat na povolení žít svůj život. Nikdo vám ho nedá. Musíte si ho vzít. Přestaňte se omlouvat za to, že existujete a že máte potřeby. Zkuste to dnes. Až po vás někdo bude chtít něco, co vám bere energii, nadechněte se, podívejte se mu do očí a řekněte laskavé, ale pevné „ne“. V tom tichu, které bude následovat, uslyšíte zvuk, který jste možná neslyšeli roky. Zvuk vlastní svobody.