Právní případ, který nedávno otřásl veřejností, znovu otevřel debatu o tom, jak české soudy přistupují k ochraně obětí a k trestání pachatelů násilných činů. Příběh patnáctileté dívky, která se před dvěma lety stala terčem velmi závažného útoku, se stal symbolem selhání systému, jenž měl zajišťovat spravedlnost. Zatímco jeden z útočníků dostal nepodmíněný trest, druhý vyvázl pouze s vyhoštěním. Tento postup vyvolal silnou kritiku, zasáhl do něj i tehdejší ministr spravedlnosti a nakonec se jím musel zabývat Nejvyšší soud. Jeho závěry odhalily závažné nedostatky v rozhodování městského soudu i způsobu, jakým byly vyhodnoceny důkazy. Přestože Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch stížnosti, trest již změnit nemohl.
-
Kritizovaný rozsudek vyvolal zásah ministra spravedlnosti a posléze i Nejvyššího soudu.
-
Útočník, který dívku napadl, vyvázl z vězení a byl pouze vyhoštěn z ČR.
-
Nejvyšší soud označil uložený trest za nepřiměřeně mírný a nedostatečně odůvodněný.
Jak se případ dostal až k Nejvyššímu soudu
Závažný útok na mladou dívku se stal během podzimního večera v Praze. Oběť se seznámila s dvojicí mužů, kteří ji nalákali do odlehlého prostoru s tím, že jí ukážou zkratku. Místo pomoci ji ale dostali do situace, z níž se nedokázala bránit. Poškozená později vypověděla, že se snažila utéct, ale fyzicky neměla šanci. Už první soud uznal, že šlo o velmi krutý čin, a oba muže odsoudil k několikaletému trestu. Spolu s tím jim uložil i povinnost finančního odškodnění a vyhoštění.
Odvolací řízení však přineslo překvapivý zvrat. Jeden z obviněných nakonec vyvázl pouze s trestem vyhoštění bez jediného dne vězení. Zdůvodnění odvolacího soudu vzbudilo kontroverze – podle něj měl být trest nepřiměřeně přísný a u muže mohly hrát roli jeho osobní limity. Tento názor však Nejvyšší soud odmítl, když zdůraznil, že žádné zásadní omezení schopnosti chápat následky svého jednání nebylo prokázáno.
Na verdikt odvolacího soudu reagoval i tehdejší ministr spravedlnosti, který upozornil na nepoměr mezi závažností činu a uloženým trestem. Jeho stížnost otevřela cestu k přezkoumání Nejvyšším soudem, který se případu věnoval podrobně. Tříčlenný senát konstatoval, že odvolací soud ignoroval dopady na oběť i princip prevence, který má trestní právo plnit. Pouhé vyhoštění u tak závažného jednání podle soudu působí dojmem, že pachatel vlastně unikl odpovědnosti.
Nejvyšší soud se však ocitl v situaci, kdy již nemohl trest přímo změnit. Mohl pouze konstatovat porušení zákona a upozornit na zásadní chyby v rozhodování. Přesto má jeho verdikt velký význam – vytvořil precedens, který může výrazně ovlivnit budoucí rozsudky u obdobných činů. Soud zároveň zdůraznil povinnost brát ohled nejen na pachatele, ale především na vážnost dopadů na oběť, která může následky nést celý život.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.