S problémem vražd a sexuálního znásilnění se setkáváme denně. A nejhorší je, když se to spolu zkombinuje. Lidi jsou zabíjeni z různých důvodů, kolikrát je to i nešťastná nehoda, kterou se pak novopečení vrazi snaží zamaskovat. Bohužel to je mnohem horší, než kdyby se ke svému provinění přiznali, a byli ochotni za ni vzít odpovědnost. Jedná se koneckonců o únik před zákonem, a i když daní osoba doufá, že se tím hravě vyhne trestu odnětí svobody, vždy vše akorát zhorší.
Pokud se jedná o někoho zkušenějšího, kdo zabil s úmyslem, je samozřejmě vždy obtížnější na vraždu přijít. Tyto osoby totiž většinou oplývají menším (několikrát i nulovým) svědomím, tudíž necítí takovou vinu, jako kdybyste někoho zavraždili vy, a nelze to na nich poznat. Ukažme si to na příkladu. Kdyby se stala srážka auta a houbaře na nějaké neznámé lesní cestě, a řidič vozidla by pochopitelně zpanikařil, mohl by se rozhodnout problém vyřešit schováním těla za strom.
Pak by místo opustil a doufal, že na to nikdo nepřijde. Za pár dní se však ozve svědomí a on si začne uvědomovat hrůzu svého činu. A jeho vnitřní rozpoložení je na něm samozřejmě vidět, tudíž všem dojde, že něco není v pořádku, takže přichází otázky. A člověk s už tak narušenou psychikou se s jistotou někdy sesype. To se ale sériovým vrahům nestává.
Jaké jsou základní rozdíly mezi civilistou a vrahem?
Když se více zaměříte na životopisy jednotlivých osob, které za svůj život páchaly zločin, vždy tam najdete nějaký problém, ať už špatné zázemí, šikanu, traumatizující zážitek nebo vrozenou genetickou vadu. Vždy tam je. Rodiče těchto sériových vrahů si myslí, že jsou to jen hloupé děti a nebudou si ze svého dětství nic pamatovat. Kolikrát se jim i posmívají, což později vede k psychické nestabilitě jejich potomků. Jaký je příběh tohohle vraha?
Zjistěte to v galerii!