S novou Netflix sérií Dahmer přišel i koncept sexualizování masových vrahů. Na sociálních médiích se objevuje spousta videí, kde si tvůrci představují, jaké by to bylo s Jeffrey Dahmerem chodit, jít na rande apod. S tímto novým trendem se zdvihla vlna nesouhlasu, kde lidé lobují za zrušení sexualizování těchto zločinců. Tvrdí, že jen kvůli tomu, že kriminálníka hraje charismatický Evan Peters, není přitažlivá i ta brutalita okolo.
Dnešní generace je naneštěstí známá všeobecnou slabostí pro tzv. morally grey characters (postavy, jež se nedají zařadit mezi kladné, ale nepáchají zlo z čisté zkaženosti, mají za svým chováním určitý motiv) a záporáky. Tím, že se většinou jedná o značně komplexnější osobnosti, než je hlavní hrdina a divák či čtenář se s nimi může lépe ztotožnit, se těší větší oblibě než protagonisti. Stinnou stránkou celého tohoto konceptu je však i shledávání toxicity atraktivní a vyhledávání psychicky náročných vztahů. Není pak divu, že se do centra zájmu dostane i sériový vrah.
Láska pro zločin
Krimi seriály, detektivky a thrillery. To všechno patří do centra zájmu dnešních diváků a navzdory tomu, že se kolikrát jedná o velice znepokojující případ, lidé je vyhledávají dál. Čím bizarnější okolnosti, tím větší sledovanost. Však také absolutní většina českých seriálů je dnes o policejních případech a detektivní práci. Tím, že mozky sériových vrahů fungují na jiné bázi, jsme zvědavostí hnáni se o nich dozvědět víc.
Normálního člověka nenapadne jít a zvrhlým způsobem připravit někoho o život. Proto nás pak zajímá, jak to probíhá, když takto někdo přemýšlí. Pro ně to je sexuální choutka, odpověď traumatu z dětství či příznak duševní choroby. Lidé jsou fascinováni hříčkami přírody a psychologií obecně, tudíž není raritou, že v knihkupectví najdete i biografické knihy slavnějších masových vrahů.