Probudíte se, sáhnete po telefonu a první, co vidíte, je titulek o přírodní katastrofě, ekonomické krizi nebo politickém konfliktu. Přestože vás to zneklidňuje, prstem posouváte dál a hledáte další detaily. Tento fenomén, pro který se vžil termín doomscrolling, se stal kolektivní závislostí moderní doby. Náš mozek je evolučně naprogramován tak, aby věnoval negativním informacím mnohem více pozornosti než těm pozitivním. Je to mechanismus přežití, který nás kdysi chránil před predátory, ale v éře 24hodinového zpravodajského cyklu se obrací proti našemu duševnímu zdraví a paralyzuje naši schopnost radovat se z přítomnosti.
-
Negativní zkreslení: Lidský mozek reaguje na hrozby rychleji a intenzivněji než na odměny, což nás nutí neustále monitorovat nebezpečí.
-
Algoritmické pasti: Sociální sítě prioritizují obsah vyvolávající strach a hněv, protože tyto emoce zaručují nejvyšší míru interakce.
-
Iluze kontroly: Podvědomě věříme, že čím více informací o katastrofě budeme mít, tím lépe se na ni dokážeme připravit, což je v globálním měřítku omyl.
Evoluční dědictví strachu
V dobách, kdy jsme žili v malých skupinách na savaně, bylo životně důležité vědět o každém šustnutí v trávě nebo o blížící se bouři. Ti, kteří věnovali pozornost hrozbám, přežili a předali své geny dál. Výsledkem je mozek, který má amygdalu – centrum strachu – neustále v pohotovosti. Negativní zprávy pro nás nejsou jen informacemi; jsou to signály k mobilizaci. Problém nastává v momentě, kdy těchto signálů dostáváme stovky denně.
Když čteme o krizi na druhém konci světa, naše tělo reaguje, jako by se nás bezprostředně týkala. Vyplavuje se kortizol a tepová frekvence stoupá. Protože však nemůžeme fyzicky utéct ani bojovat, stres v těle zůstává a hromadí se. Moderní technologie tak zneužívají náš starodávný software k tomu, aby nás udržely přikované k obrazovkám, zatímco naše psychika trpí chronickým vyčerpáním.
Ekonomika pozornosti a prodej emocí
Zpravodajské servery a sociální platformy nejsou charitativní organizace; jejich měnou je vaše pozornost. Data jasně ukazují, že titulky vyvolávající strach, pobouření nebo úzkost mají o desítky procent vyšší míru prokliku než zprávy pozitivní. Vzniká tak toxická zpětná vazba: algoritmy vidí, že lidé klikají na katastrofy, a proto jim jich servírují stále více. Tím se vytváří zkreslený obraz světa, který působí mnohem nebezpečněji, než ve skutečnosti je.
Tento proces vede k takzvané střední kognitivní slepotě. Přestáváme vnímat postupné, pozitivní trendy, jako je globální snižování chudoby nebo pokroky v medicíně, protože ty nejsou „šokující“ a neprodávají reklamu. Žijeme v digitální bublině, která nás utvrzuje v tom, že kolaps je za rohem, což vede k apatii a pocitu bezmoci. Proč bychom se měli o něco snažit, když se všechno hroutí? Právě tato rezignace je nejnebezpečnějším vedlejším produktem doomscrollingu.
Mentální hygiena v toxickém infoprostoru
Vymanit se z moci negativních zpráv vyžaduje vědomý digitální minimalismus. Prvním krokem je uvědomit si, že být informovaný neznamená být neustále připojený. Existuje hranice, za kterou už další čtení o tragédii nepřináší žádné nové poznání, pouze prohlubuje úzkost. Experti doporučují stanovit si „informační okna“ – například 15 minut ráno a večer – a mimo tento čas se zpravodajství zcela vyhýbat.
Důležité je také diverzifikovat své zdroje a vyhledávat takzvanou konstruktivní žurnalistiku, která se nezaměřuje jen na problémy, ale i na jejich možná řešení. Pokud se přistihnete při nekonečném scrollování, zkuste se fyzicky pohnout nebo změnit činnost. Přerušení vizuální smyčky je klíčové pro to, aby se amygdala uklidnila a ke slovu se vrátil racionální úsudek.
Tento boj o naši pozornost je bojem o kvalitu našeho života. Svět sice má své chyby a tragédie, ale pokud se jimi necháme zcela pohltit, ztratíme energii na to, abychom ve svém bezprostředním okolí tvořili něco dobrého. Odložit telefon a podívat se do skutečného světa není útěk od reality, ale návrat k ní. Skutečná realita je totiž mnohem barevnější a nadějnější než ta, kterou nám servíruje podsvícený displej.