Kočky fascinují lidstvo už tisíce let. Starověcí Egypťané je uctívali jako posvátná zvířata, ve středověku je někteří považovali za společníky čarodějnic, a dnes? Dnes vládnou internetu a našim obývákům. Ale jeden mýtus o nich přetrvává nejvíc – že mají devět životů. Odkud se tahle představa vzala a co na ní je pravdy? Pojďme se ponořit do kočičího tajemství, které je stejně tak chytlavé jako šelest jejich tlapek na parketách.
Původ rčení o devíti životech sahá hluboko do historie. Jedna z teorií tvrdí, že kořeny má ve starověkém Egyptě, kde byla devítka považována za magické číslo. Kočky byly spojovány s bohyní Bastet, ochránkyní domova a plodnosti, a jejich neuvěřitelná odolnost jen posilovala víru, že mají nadpřirozené schopnosti. Jiní hledají inspiraci v evropském folklóru, kde se devítka objevuje jako symbol štěstí a mystiky – třeba v přísloví „deváté kotě přináší štěstí“. A kočky? Ty prostě uměly přežít situace, které by jiná zvířata nepřežila.
A teď k vědě: kočky devět životů skutečně nemají, ale jejich fyzické schopnosti jsou ohromující. Díky unikátnímu reflexu, nazývanému „righting reflex“, dokážou v pádu otočit tělo a přistát na všech čtyřech. Studie ukazují, že kočky přežívají pády z větších výšek lépe než z menších – paradoxně díky tomu, že mají víc času se připravit na dopad. Jejich pružné tělo, silné svaly a lehká kostra z nich dělají akrobaty přírody. Přidejte k tomu špičkový sluch, rychlé reakce a schopnost vylézt téměř kamkoliv, a máte zvíře, které vypadá, jako by smrti unikalo s lehkostí.
Mýtus ale není jen o přežití. Je i o tom, jak kočky vnímáme. Jsou nezávislé, záhadné, a když se podíváte do jejich očí, máte pocit, že vědí něco, co vy ne. Kolikrát jste slyšeli příběh o kočce, co přežila pád z balkonu, zmizení na týdny nebo dokonce útěk před autem? Tyhle historky jen posilují legendu. V Anglii se dokonce říkalo, že kočka má „sedm životů“, ale v Americe to někdo „vylepšil“ na devět – asi proto, že kočky si zaslouží extra kredit.
Tak proč nás tenhle mýtus pořád baví? Možná proto, že v kočkách vidíme kousek sebe – touhu přežít, zůstat svobodní a mít vždy ještě jednu šanci. Nebo je to prostě tím, že jsou tak rozkošně arogantní, když se po dalším „zázračném“ úniku loudají domů, jako by se nic nestalo. Ať už je pravda jakákoliv, jedno je jisté: kočky devět životů nepotřebují. Ten jeden, který mají, žijí naplno – a my je za to milujeme.