Dávejte pozor. Vážně nemocní muži leželi na stejném nemocničním pokoji už dlouhou dobu. přečtěte si jejich příběh. Jednomu z nich bylo dovoleno si každý den na hodinu sednout, aby mu odtekla z plic nahromaděná tekutina. Jeho postel se nacházela hned vedle okna. Druhý muž trávil celou dobu ležením pouze na zádech. Muži si spolu povídali i celé hodiny. Hovořili o svých manželkách, domovech, práci, o tom jak sloužili v armádě a kde všude byli a jaká místa navštívili. Nic zvláštního. Ale.
Jak to bylo dál?
Moc rádi vzpomínali na tyto krásné časy, kdy byli plní energie a šťastní. Každé odpoledne, když si muž ležící u okna mohl sednout, strávil celý čas vyprávěním svému spolubydlícímu o všem, co se dělo za oknem. Muž na druhé posteli díky této chvíle vždy ožíval a byl velmi šťastný. Jeho svět se rozšířil a ožil o všechnu tu aktivitu a barvy vnějšího světa. Podívejte se na pokračování níže do naší fotogalerie. Vše je rozděleno přehledně na několika stránkách. Jako v knize.
Článek pokračuje v galerii