Patrik Hezucký v posledních týdnech ukazoval neuvěřitelnou vnitřní sílu. Přestože jeho zdravotní stav podle všeho prudce klesal, své okolí stále ujišťoval, že situaci zvládne a domů se vrátí. Lidé, kteří s ním v nemocnici trávili čas, mluvili o jeho energii, humoru i vytrvalém přesvědčení, že nemoc porazí. Právě toto nastavení mu dodávalo sílu pokračovat, i když jeho tělo bylo čím dál vyčerpanější. Blízcí popisují, že dokázal rozdávat naději, i když sám potřeboval každou kapku té své. Měl jasno – vzdát se nepřipadalo v úvahu, ani když se nemoc začala nebezpečně ozývat.
-
Patrik až do konce věřil v uzdravení, i když jeho tělo sláblo.
-
Blízcí mu dodávali oporu, lásku a strážili jej i během nocí.
-
Leoš Mareš a další přátelé popsali, jak vypadal skutečný boj o každý okamžik.
Naděje, láska a vyčerpávající boj
Patrikův zdravotní stav zůstával obestřený tajemstvím, protože se k povaze své nemoci veřejně nikdy nevyjádřil. Přestože se jinak nebál otevřeně sdílet osobní detaily, tuto kapitolu si nechával pro sebe. I lidem, kteří ho vídali pravidelně, pouze naznačil, že řeší vážnější problém a že věří, že ho zvládne. V posledních dnech už trávil více času spánkem než bděním, protože nemoc ho vysilovala každou hodinou. Ti, kdo u něj byli, však opakovali, že jeho neochvějná víra v návrat domů byla téměř nakažlivá.
Blízcí přiznávají, že Patrikovo odhodlání je překvapovalo i dojímalo. Ačkoliv zprávy o jeho zdravotním stavu byly čím dál znepokojivější, on se držel své naděje jako jediného pevného bodu. Okolí popisuje, že patřil k lidem, kteří bojují až do úplného konce, i když situace nevypadá nadějně. Podle jeho přátel by považoval za horší možnost přestat věřit, protože vzdání se by pro něj znamenalo psychickou porážku, nikoli úlevu. Jeho blízcí stáli při něm, protože věděli, jak důležité pro něj je mít kolem sebe lásku, oporu a odvahu nevzdávat se.
Na sociálních sítích se mezitím objevily spekulace i kritika ohledně informování o jeho stavu. Některým připadalo, že je situace medializovaná zbytečně. Ti, kteří však viděli Patrikův boj na vlastní oči, tvrdili něco úplně jiného. Lékaři i přátelé znali jeho skutečné potíže a chápali vážnost situace. Emoce Leoše Mareše, který v rádiu těžko držel slzy, nebyly herecké ani přehnané. Odrážený smutek i strach byly důsledkem noci strávené u lůžka kamaráda, který pomalu přicházel o sílu. Přesto všichni doufali, že každý nový okamžik může přinést zlepšení.
Velkou oporou mu byl především Leoš, který u něj zůstával i přes noc a neustále s ním komunikoval, držel ho za ruku a staral se o to, aby Patrik věděl, že není s nemocí sám. Leoš popsal, že i v oslabeném stavu dokázal Patrik reagovat, byť jen krátkými slovy. Silné chvíle, kdy pronesl tiché „děkuju“, patřily podle něj k momentům, na které nezapomene. K Patrikovi chodili i další přátelé z rádia – každý chtěl podpořit člověka, který dlouhá léta dokázal rozdávat radost tisícům posluchačů.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.