Energetická bezpečnost a budoucnost energetiky jsou v posledních letech tématy, která rezonují napříč celou Evropou, a Česká republika není výjimkou. V centru domácí debaty stojí především projekt výstavby nového jaderného zdroje (či zdrojů) v lokalitě Dukovany. Tento ambiciózní plán, často označovaný za „stavbu století“, nabírá konkrétnějších obrysů a představuje klíčový strategický krok pro zajištění dlouhodobé energetické soběstačnosti a stability země v době odklonu od uhlí a hledání spolehlivých nízkoemisních zdrojů.
Projekt rozšíření Jaderné elektrárny Dukovany počítá s výstavbou minimálně jednoho velkého tlakovodního reaktoru generace III+, označovaného jako EDU5. Vláda a energetická společnost ČEZ však zvažují i možnost závazné opce na další tři bloky – dva v Dukovanech a dva v Temelíně. Jedná se o investici v řádu stovek miliard korun, což z ní činí jeden z největších a finančně nejnáročnějších projektů v novodobé historii České republiky. Cílem je nahradit dosluhující dukovanské bloky, které mají být postupně odstaveny po roce 2035, a zajistit stabilní dodávky elektřiny i v druhé polovině století.
Aktuálně (na jaře 2025) se projekt nachází ve fázi vyhodnocování finálních nabídek od dvou uchazečů, kteří zůstali v tendru po vyřazení ruských a čínských společností z bezpečnostních důvodů. Jde o francouzskou státní společnost EDF a jihokorejskou KHNP. Obě firmy předložily své detailní technické a komerční návrhy nejen na jeden blok, ale i na případnou výstavbu až čtyř reaktorů. Výběr dodavatele je ostře sledovanou událostí, neboť nejde jen o technologii a cenu, ale i o geopolitické souvislosti a budoucí strategické partnerství. Očekává se, že vláda učiní klíčové rozhodnutí o vítězi a rozsahu výstavby v následujících měsících.
Význam projektu pro Českou republiku je obrovský. Kromě zajištění stabilních dodávek elektřiny bez přímých emisí CO2 přinese i významné ekonomické benefity. Očekává se vznik tisíců pracovních míst během výstavby i následného provozu, rozvoj technologického know-how a zapojení českého průmyslu do dodavatelského řetězce. Zároveň však projekt čelí výzvám – především otázce finální ceny a modelu financování takto rozsáhlé investice, zajištění dostatečného počtu kvalifikovaných pracovníků a také dlouhodobému řešení otázky vyhořelého jaderného paliva.
Rozhodnutí o výstavbě nových jaderných bloků v Dukovanech zapadá do širšího kontextu české Státní energetické koncepce, která počítá s jádrem jako páteřním zdrojem elektřiny i po útlumu uhelných elektráren plánovaném nejpozději do roku 2033. V evropském měřítku je pak český krok součástí renesance zájmu o jadernou energetiku v některých zemích EU, které ji vnímají jako nezbytný doplněk k obnovitelným zdrojům pro dosažení klimatických cílů a snížení závislosti na fosilních palivech z politicky nestabilních regionů.
Budoucnost dukovanské lokality tak není jen otázkou energetiky, ale i strategickou volbou s dalekosáhlými ekonomickými, technologickými a geopolitickými dopady pro Českou republiku na desítky let dopředu. Nadcházející rozhodnutí o výběru dodavatele a finálním rozsahu výstavby budou proto klíčovým momentem pro směřování celé země.