„Nic mi nezbylo, nikdo mi nepomůže. Stydím se za své děti“. Je to nyní normální?







Dnešní svět si rychle vyvíjí a mění. S tím i dnešní mládež a děti. Proč to píšeme? Pojďte se s námi podívat na jeden příběh. „Celý život jsem pracovala, stejně jako můj manžel. Beze zbytku jsme vše darovali dětem, podporovali jsme je při studiích. Když si syn s dcerou zařizovali rodinné bydlení i poté, když si pořídili děti. Vše jsme jim dali, nyní jsem v důchodu, manžel zemřel a já bych potřebovala pomoc. Nevyslyší ani mé prosby, nepřijdou za mnou a že by mi přispěli, když teď s penězi nevycházím?“ Příběhů jako vypráví tato seniorka je spousta. A to doslova.

Proč to tak dopadlo?

A nemohlo to být jinak? Vychovala dvě děti, syna a dceru, kteří se po střední škole rozhodli pro studium na vysoké škole, kterou také úspěšně dokončili. Oba byli vzorní studenti, nebyli s nimi problémy ani v dospívání ani později, proto je s manželem rádi podporovali v tom, po čem toužili a také dostali vždy to, co chtěli. Samozřejmě také ve chvílích, kdy si chtěli založit rodinu a ani jednomu se peněz nedostávalo, je ze všech sil finančně podporovali, aby to zvládli. Pokračujte ve čtení v galerii níže.

Otevři galerii pro pokračování

 

 

 

 

Komentářů

komentáře