Když jsme byli malí, mnoho z nás se zajímalo o dinosaury a život za dob nulové civilizace. Tuto vášeň podpořila i řada filmů jako je Jurský svět, Cesta do pravěku, apod. Někteří z nás poté samovolně překlenuli do stádia, kdy jsme se zajímali o moře. Koneckonců oceán skrývá mnohá tajemství, pozoruhodné tvory a děsuplné příběhy. Nad mocí a povahou moře žasnou i dospělí vědci, takže proč by to nemohlo fascinovat malé dítě.
A když se spojily tyto dvě vášně dohromady, vzniklo naše podvědomí o Megalodonovi. Tento 30 metrů dlouhý žralok se zuby dosahujícími délky až 17 centimetrů je skutečným postrachem. Proč? Protože na rozdíl od dinosaurů si nemůžeme být jistí, zdali je skutečně vyhynulý. Vzhledem k tomu, že 70% oceánu nám zůstává zahaleno pod rouškou tajemství, nemůžeme vědět, zdali se v něm nepohybuje právě tento prehistorický tvor.
Darwinova teorie dokonale ukazuje na to, jak se živočichové dokáží bez problému přizpůsobit novému prostředí, aby přežili. Megalodonovi by nečinilo problém si zvyknout na novou stravu a eventuálně i podmínky.
Jaký typ predátora tento žralok byl?
Byl především znám svou specifickou technikou lovu. Z hloubky neuvěřitelnou rychlostí narazil do své oběti a usmrtil ji. Dá se to přirovnat k rozjetému náklaďáku s bodci na přední straně. Zdali žije, je skutečnou záhadou, neboť nedávno z NASA přišly snímky ukazující siluetu obrovského žraloka plovoucího poblíž Antarktidy.
Podobná fotka byla pořízena o pár týdnů později na druhém konci glóbu, což se sice zdá nemožné, nikoliv však pro Megalodona. Stejně jako žralok bílý dokáže urazit neuvěřitelné vzdálenosti za krátký čas, tudíž to nevylučuje možnost, že se jedná o stejného tvora. Avšak v průběhu let přišlo mnoho takzvaných důkazů, že prehistorický žralok je naživu, ale zdali jsou relevantní, je už další věc.
