Měli jste někdy pocit, že si nezasloužíte chválu a výsledky, kterých se vám dostává? Jako kdybyste všechno získali pouhou náhodou a vy na úspěchu neměli skoro žádný podíl. Pokud tomu tak je, je možné, že patříte k jedněm z lidí trpících tzv. imposter syndromem (přeloženo jako syndrom podvodníka). Představuje to neschopnost jedince uvědomit si své kvality a všechno přičítat štěstí. Takoví lidé žijí v neustálém strachu, že jednoho dne ostatním dojde, že ve skutečnosti nic neumí a budou je za to nenávidět. Jsou natolik přesvědčení, že jim život vše servíruje na stříbrném podnose a přitom oni si to rozhodně nezaslouží, že mohou dojít až do fáze úplného vyhoření. A nepomůže ani vyjádření obdivu nebo ukázka respektu, neboť v tom místo pochvaly uvidí lítost. I kdybyste je vychvalovali až do nebes, budou si myslet, že je jen litujete, zatímco při sebemenším vyjádření pochybení zcela ztratí hlavu. Berou to jako osobní selhání a důkaz, že jste odhalili, jak jsou ve skutečnosti nemožní.
Jak se to může projevovat a čím je syndrom způsobený?
Není to genetická porucha ani vrozená vada, častokrát k propuknutí problému přispívá zejména okolí. Rodiče, kteří nakládají příliš vysoká očekávání, nebo třeba výjimečně chytří spolužáci, s nimiž se člověk neustále porovnává. Je však pět osobnostních rysů, které k propuknutí imposter syndromu silně napomáhají. Mezi ně patří:
- perfekcionista – nikdy není dostatečně spokojený s kvalitou odvedené práce
- přirozený génius – stanovuje si nereálné cíle, neboť je přesvědčen, že se svými predispozicemi musí zvládnout všechno
- superhrdina – chce být perfektním partnerem, kamarádem i zaměstnancem, a když se mu to nedaří balancovat, cítí se zcela neschopně
- sólista – odmítá si říct o pomoc a bere to jako vyjádření slabosti a selhání
- expert – musí všemu dokonale porozumět