Duševní zdraví se v České republice stává jedním z nejaktuálnějších témat, které v březnu 2025 rezonuje napříč společností. Po letech, kdy bylo toto téma tabuizováno, si Češi stále více uvědomují jeho důležitost – ať už jde o dopady pandemie, pracovní stres nebo rostoucí počet mladých lidí s úzkostmi a depresemi. Jaké jsou příčiny a co lze změnit?
Rostoucí problém
Podle Národního ústavu duševního zdraví trpí nějakou formou duševní poruchy každý pátý Čech, přičemž nejčastější jsou deprese a úzkostné stavy. V roce 2024 bylo na antidepresiva předepsáno přes 1,2 milionu lidí, což je nárůst o 20 % oproti roku 2019. Pandemie COVID-19 situaci zhoršila – izolace, nejistota a ekonomické tlaky zanechaly stopy. Mladí lidé, zejména generace Z, hlásí vyhoření ze sociálních sítí a tlaku na výkon, zatímco starší generace čelí osamělosti a finančním obavám.
Systém v krizi
Český systém péče o duševní zdraví však na tento nárůst není připraven. Psychiatrů a psychologů je nedostatek – na 100 000 obyvatel připadá jen 12 psychiatrů, což je pod evropským průměrem. Čekací doby na terapii se pohybují v měsících a státní pojišťovny hradí jen omezený počet sezení. Mnoho lidí tak hledá pomoc v soukromém sektoru, což si ale nemůže každý dovolit. Navíc přetrvává stigma – v malých obcích se lidé často bojí vyhledat pomoc, aby nebyli označeni za „slabé“.
Pracovní prostředí
Dalším faktorem je pracovní kultura. Češi jsou známí svou pracovitostí, ale dlouhé hodiny a nedostatek odpočinku vedou k vyhoření. Podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2024 zažilo syndrom vyhoření 35 % zaměstnanců ve věku 25–40 let. Firmy začínají zavádět programy na podporu duševního zdraví, jako jsou dny volna na regeneraci nebo interní poradci, ale změna je pomalá.
Světlo na obzoru
Pozitivní je, že se o duševním zdraví začíná více mluvit. Kampaně jako „Na hlavu“ nebo „Movember“ otevírají diskuzi a vzdělávají veřejnost. Školy zavádějí preventivní programy pro děti, aby se naučily zvládat stres. Vláda v roce 2025 navýšila rozpočet na psychiatrickou péči o 15 %, což slibuje rozšíření kapacit. Rostou i online platformy, jako je Nepanikař, které nabízejí anonymní pomoc.
Duševní zdraví potřebuje v Česku systémovou změnu – více odborníků, lepší dostupnost péče a destigmatizaci. Společnost musí přijmout, že péče o mysl je stejně důležitá jako péče o tělo. Pokud se podaří tyto kroky, může se ČR stát příkladem, jak moderní společnost zvládá jednu z největších výzev 21. století.