Dostat se k vlastnímu bytu v období normalizace nebylo jednoduché a často to vyžadovalo mnohem víc než jen trpělivost. Lidé stáli v dlouhých pořadnících, čekali celé roky a nejednou museli spoléhat na „známosti“, aby se k bydlení vůbec dostali. Z dnešního pohledu působí celý proces až neuvěřitelně. Tehdejší realita ovšem přinášela i typické znaky bydlení – uniformní stavby, byty jako přes kopírák a nábytek, který znala většina domácností. Přestože se dnes mnohým vybaví úsměvná nostalgie při vzpomínce na umakartová jádra nebo sektorové skříně, pro lidi té doby šlo o standard. Nízké centrálně řízené ceny bytů byly sice velkou výhodou, ale možnost se k nim skutečně dostat byla o to složitější.
-
V 70. a 80. letech bylo získání bytu téměř nemožné bez známostí.
-
Socialistické byty byly stavěné hromadně a téměř totožně, s typickým umakartem.
-
Ceny bytů byly nízké, ale po roce 1989 přišel prudký růst.
Jak vypadalo bydlení za socialismu
Bytová politika v tehdejším Československu byla založena na centrálním plánování a striktní regulaci. To znamenalo, že obyvatelé měli sice šanci získat bydlení za zlomek skutečné hodnoty, ale cesta k němu byla složitá a plná překážek. Každý, kdo chtěl vlastní byt, se musel zařadit na čekací listinu, a ta se často táhla celé roky. Někteří šťastlivci se dostali ke klíčům rychleji – obvykle díky politickému postavení nebo osobním vazbám.
Uniformita staveb se odrážela nejen v samotných budovách, ale i v dispozicích bytů. Bylo jedno, jestli jste bydleli v Brně, Praze nebo Ostravě – chodby, kuchyně i obývací pokoje měly prakticky totožné rozměry a řešení. Umakartové jádro bylo symbolem doby, ale zároveň i praktickým kompromisem, který umožňoval rychlejší výstavbu. Stejně tak sektorový nábytek „Universal“ se stal běžnou součástí domácností, protože umožňoval variabilní využití i v omezeném prostoru.
Finanční stránka byla oproti dnešku téměř nepochopitelná. Metr čtvereční bytu v 60. letech stál přibližně 2,50 Kčs a podobná úroveň cen vydržela až do konce osmdesátých let. Díky tomu nebyly náklady na bydlení velkou zátěží. Ovšem s příchodem devadesátých let, pádem centrálního plánování a zavedením tržních mechanismů došlo k prudkému růstu cen. Během jediné dekády se nájmy zvýšily zhruba o dvě stě procent.
Současný nedostatek bytů a vysoké ceny mají s minulostí překvapivě mnoho společného. Zatímco tehdy lidé čekali dlouhá léta na přidělení bytu od státu, dnes mnozí mladí lidé narážejí na jinou překážku – nedostupnost hypoték a astronomické ceny nemovitostí. V obou případech se tak ukazuje, že cesta k vlastnímu bydlení nebyla a není vůbec snadná.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.