Odchod našich blízkých je vždy neuvěřitelně bolestivý proces, kterým si každý z nás jednou projde. A stejně jako se to děje denně a všem, je mnoho způsobů, jak se s tím vypořádat. Doba truchlení závisí silně na tom, jak moc pro nás daná osoba znamenala a jestli jsme měli možnost se na její smrt připravit. Někdo to prožívá silně a na několik dní, týdnů či měsíců zcela vypadne z běžného fungování. Po určité době se však s odchodem blízkého vyrovná. Pro někoho to naopak představuje takovou ránu, že není schopen se s tím smířit a k situaci se postaví zcela absurdně.
Někdo se snaží smrt zcela popřít a obelhávat se, že je zcela v pořádku. Může to zajít až do takových mezí, že si den po pohřbu zajde do klubu a až křečovitě se snaží odvázat. Tím však jen prodlužuje dobu truchlení a neumožňuje si naplno prožít smutek, který přirozeně cítí. Pak už to jednoho dne je na něj moc a může se stát, že se sesype a všechny ty potlačované pocity vyjdou na povrch. Jiní zase mají opačný problém; nedokáží se ze svého zármutku dostat. Brání jim to pak v navázání dalších vztahů, klasickým příkladem je vdovec nebo vdova, jenž není schopen jít na schůzku s potenciálním partnerem, ačkoliv jim je sympatický.
Jak nejlépe nechat své blízké jít
Říká se, že ideálem všeho je zlatá střední cesta. To stejné platí i v tomto případě. Je přirozené cítit smutek a nemusíte se stydět ho nechat vyjít na povrch, to samé platí pro mužské pohlaví. Právo se na chvíli uzavřít do sebe, poplakat si nebo jen ležet, má každý bez ohledu na gender nebo očekávání okolí. To samé platí i pro neprojevování emocí navenek. Ne každý se zabalí do deky a vysmrká celou krabici kapesníků. Proto je třeba nechat každého se vypořádat se svou ztrátou, jak uzná za vhodné.
Zajímá tě, jak ti tví zesnulí dávají najevo, že jsou stále s tebou? Mrkni do galerie!