Spousta z nás měla v dětství fázi, kdy jsme si milovali hrát na objevitele a průzkumníky. Koukali jsme na dobrodružné pořady, rádi chodili do ZOO, atd. Delfíni byli vždy bráni jako kladné postavy. Kolikrát i zachránili celou situaci tím, že nebohé trosečníky v moři nechali se za ploutev odvést na pevninu. Pomáhali, dělali všemožné kousky a byli prostě úžasní. Kdo by je nemiloval s těmi jejich úsměvy a roztomilým pištěním.
Člověk by vůbec neřekl, že by něco takového mohlo způsobit újmu na zdraví. Ale vezměte si i třeba takové kosatky. Ty také nepůsobí nijak škodlivě. Jsou to nádherná stvoření s inteligentním pohledem. Ale nenechte se mýlit, není růže bez trnů. Kosatka patří k jedněm z nejdravějších savců vůbec. Je to učiněný postrach veškerých mořských živočichů chladnějších vod. Zabíjí čistě pro radost, nebo aby svým mláďatům dala nějakou hračku. Kdyby vás zajímalo, jak to funguje, matka uloví nebohého tuleně, ale ponechá ho naživu. Poté ho odnese ke svým potomkům a tuleně pustí. Ten se pak stává lovnou obětí a začíná hon, který naneštěstí pro něj moc dobře nekončí. A delfíni na tom nejsou o moc líp.
V čem spočívá nebezpečnost jednotlivých mořských predátorů?
Faktorů je mnoho. Někdo je hrozbou svou velikostí, někdo zase dravostí. Paradoxně největší savec plejtvák obrovský o konflikty zrovna nestojí. Ale tak u psů to máte stejně. S největší pravděpodobností po vás půjde spíš čivava, než bernardýn.
U obyvatelů moře to bývá různorodé. Jelikož tamní život je poněkud rušný, tak pokud se nezvládnete přizpůsobit a vyvinout si určité reflexi, vaše šance na přežití jsou nulové. Proto se tam můžeme setkat s měněním barvy, skrytými hroty, jedem, vypouštěním barviva a různými částmi těla uzpůsobenými k zabíjení. A jak jsou na tom delfíni?
Pokud jsi zvědavý, koukni se do galerie!