Sdílet Tweet

Na moři strávili přes 260 dní. 122 námořníků se mezitím stalo otci.

Na moři strávili přes 260 dní. 122 námořníků se mezitím stalo otci.
zdroj foto: facebook.com, instagram.com , upravená koláž: fasteer.cz s využitím umělé inteligence

Představte si, že odplujete jako nastávající otec a vrátíte se jako táta. Že vaše dítě přijde na svět, udělá první úsměv, prve zapláče v noci a vy u toho nebudete. Že celý ten čas budete vědět jen jedno: někde daleko od vás roste člověk, kterého jste ještě nikdy neviděli. Přesně tohle zažilo 122 námořníků z letadlové lodi USS Abraham Lincoln, která se po více než 260 dnech na moři konečně vrátila do San Diega. Rekordně dlouhá mise, která zkoušela trpělivost, psychiku i rodinné vazby, skončila. Na molu v San Diegu se mezitím shromáždily rodiny, které čekaly na ty, co odpluli jako jiní lidé a vracejí se jako otcové, partneři a hrdinové každodennosti. Tento příběh není o válce ani o strategii. Je o lidech, kteří vydrželi.

  • USS Abraham Lincoln strávila na moři více než 260 dní bez jediného zastavení v přístavu
  • Celkem 122 námořníků se během mise stalo otci
  • Úřadující ministr námořnictva Hung Cao v září přiznal, že se osm příslušníků posádky a doprovodné úderné skupiny pokusilo o sebevraždu

Deset a půl měsíce daleko od domova

Velitel letadlové lodi USS Abraham Lincoln Daniel Keeler to shrnul větou, která mrazí svou prostotou. „Deset a půl měsíce, spočítejte si to. Každý, kdo se měl stát otcem, teď má dítě,“ řekl pro CNN. Jenže za tou větou se skrývají příběhy, které se nedají spočítat. Příběhy mužů a žen, kteří sledovali fotky na obrazovkách telefonů místo toho, aby mohli vzít novorozeně do náruče. Kteří poslouchali záznamy prvního bredu svého dítěte přes nekvalitní internetové připojení uprostřed oceánu. Kteří přísahali, že až se vrátí, budou přítomni každičký den. Mise se přitom opakovaně prodlužovala, a s každým prodloužením rostlo napětí na palubě i doma na pevnině.

Jeden z námořníků to popsal reportérům na lodi bez příkras. „Je to moje první dítě. Narodila se 31. prosince, ale já měl tehdy 1. ledna, protože jsme zrovna kotvili u Jihočínského moře. Z návratu jsem dost vystrašený, protože jsem v životě nevyměnil ani plenu,“ svěřil se. Ta věta říká víc než jakýkoli statistický report. Muž, který se bez váhání plavil měsíce daleko od domova, se bojí první plenky. Bojí se, protože se svého dítěte ještě ani nedotkl. Bojí se, protože ví, že mu ujde něco, co nejde vrátit. A přesto stál celou tu dobu na svém místě.

Když psychika naráží na své hranice

Opakované prodlužování mise si vybíralo svou daň. Podmínky na palubě, kombinované s nejistotou a odloučením od rodiny, vyvolaly vážné obavy o psychický stav posádky. Úřadující ministr námořnictva Hung Cao v září přiznal závažnou skutečnost: osm příslušníků posádky a doprovodné úderné skupiny se pokusilo o sebevraždu. Tohle číslo je třeba číst pomalu. Osm lidí. Osm příběhů zoufalství uprostřed oceánu, daleko od jakékoliv blízkosti, daleko od těch, kdo by je mohli obejmout. Za každou misi platí lidé cenu, která se nikdy neobjeví v tiskových zprávách.

A přesto se na palubě zrodilo něco, co psychologové nazývají skupinovou soudržností. „Myslím, že nám hodně pomohlo, že jsme v tom byli spolu. Mohli jsme se opřít jeden o druhého. Procházeli jsme si všichni tím samým,“ popsala jedna z členek posádky. Ta slova nejsou frází. Jsou výsledkem skutečné zkušenosti, kdy sdílené utrpení paradoxně sbližuje. Lidé, kteří spolu trávili měsíce v uzavřeném prostoru lodi, aniž by mohli na chvíli odejít, si vytvořili pouta, která pevnina těžko chápe.

Článek pokračuje v galerii níže

Zdroj: facebook.com, instagram.com, irozhlas.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.

Jak se vám článek líbil?

Upozornění: Na sociálních sítích se objevují zavádějící příspěvky, které používají odkazy na naše články, ale fotografie a popisy s nimi vůbec nesouvisejí. Tyto příspěvky nevytváří naše redakce. Vždy si prosím ověřte skutečný obsah po otevření článku.