Jsou příběhy, které se těžko vypráví. A jsou příběhy, které se těžko poslouchají. Ten Moniky Marešové (51) patří bezpochyby k těm druhým. Žena, která milovala, věřila a čekala dítě, se najednou ocitla na psychiatrii v Bohnicích, protože psychická bolest se stala nesnesitelnou. Leoš Mareš (50) ji totiž opustil ve chvíli, kdy byla ve čtvrtém měsíci těhotenství s jejich druhým synem Matějem (16). To, co Monika prožívala, by zlomilo každého. Přesto se postavila na vlastní nohy, sama vychovala oba syny a teprve nyní, s odstupem let, dokázala o těch strašných chvílích veřejně promluvit. Její slova v podcastu Mámy Sobě otřásla srdci tisíců lidí. Nebylo to slabostí. Bylo to odvahou. Velkou lidskou odvahou ženy, která prošla peklem a přežila. A dnes o tom mluví nahlas, aby ostatní věděly, že nejsou samy.
- Monika Marešová byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, když se od ní Leoš Mareš rozhodl odejít
- Psychický tlak byl tak obrovský, že skončila na psychiatrii v Bohnicích v centru krizové intervence
- Doma přitom měla tříletého Jakuba (20) a musela zvládnout situaci prakticky sama
Půl roku od svatby a najednou vše jinak
Monika Marešová si jistě v den své svatby představovala úplně jiný život. Tehdy věřila, že před ní leží šťastná budoucnost plná lásky, rodiny a společně prožitých let. Realita však přišla krutě a nečekaně. Pouhých půl roku po svatební ceremonii se Leoš Mareš zničehonic rozhodl, že chce odejít. Pro Moniku to byl otřes, který nedokázala ani vstřebat, ani pochopit. Nebyla přitom sama. Byla těhotná, čekala jejich druhého syna Matěje, a navíc se starala o tříletého Jakuba. Celý svět se jí doslova zbortil pod nohama v okamžiku, kdy to nejméně čekala a kdy to nejméně potřebovala.
Situaci komplikovalo i to, že Leoš tehdy nežil ani tady, ani tam. Střídavě pobýval u Moniky s dětmi a střídavě u své milenky Gabriely Dvořákové (37). Pro Moniku to bylo mučivé a ponižující. Každý den nevědět, kde váš partner je, s kým tráví čas a zda se vůbec vrátí. Taková nejistota dokáže člověka zničit pomalu, ale jistě. A přesně to se Monice dělo. Nosila v sobě narůstající bolest, strach o nenarozené dítě, starost o malého Jakuba a zároveň marnou naději, že se vše přece jen vrátí do normálu.
Mamka mě sbalila a odvezla do Bohnic
Přišel den, kdy Moničina matka udělala to, co každá milující maminka udělat musí. Podívala se na svou dceru a viděla, že se na ni nemůže dívat. Viděla ženu na pokraji sil, ženu, která se hroutí pod tíhou toho, co prožívá. A tak ji sbalila a odvezla. „Mamka mě jednou sbalila, když už se na mě nemohla koukat, a opravdu mě odvezla do Bohnic do centra krizové intervence, kde jsem si povídala s nějakým psychologem. Ale lepší to nebylo,“ přiznala Monika v podcastu Mámy Sobě s dojímavou upřímností. Ta věta říká vše. Ani odborná pomoc nestačila utlumit bolest, která v ní hlodala.
„Nějak jsem to prostě musela zvládnout, ale bylo to hrozný, strašný,“ dodala. V těchto prostých slovech je obsaženo obrovské utrpení. Žádné dramatické výkřiky, žádné obviňování, jen tichá výpověď ženy, která si prošla tím nejhorším a přesto ustála. Přesto dýchala, přesto vstávala každé ráno a přesto se starala o své dítě. Jakub tehdy potřeboval mámu. A máma, jakkoli zlomená, tady pro něj byla. To je síla, která se nedá naučit, ta se prostě nosí v srdci.
Monika přiznala, že i přes vše, čím procházela, si v sobě uchovávala naději. Leoš totiž ani po narození Matěje od rodiny definitivně neodešel. A ona se té naděje chytala jako záchranného lana. Věřila, že vztah lze zachránit, věřila, že Leoš si uvědomí, co má doma, a že se rodina udrží pohromadě. Taková víra je lidsky naprosto pochopitelná. Kdo z nás by se té naděje nevzdal, když by šlo o vlastní rodinu, o vlastní děti, o člověka, kterého milujeme?
Thajsko jako konec všech nadějí
Definitivní tečka přišla nečekaně daleko od domova. Rodina odjela na dovolenou do Thajska, a to celá. Nejen Leoš, Monika a děti, ale také obě babičky. Na první pohled idylický obraz šťastné velkorodiny. Realita za tou fasádou byla však úplně jiná. „Finálně to ukončil přesně rok od toho, co mi řekl, že od nás chce odejít,“ vzpomínala Monika. Rok čekání, rok naděje, rok bolesti a nejistoty. A pak Thajsko.
„Byla jsem ochotná mu to odpustit, jen abych zachránila rodinu. Ale bylo to tam hrozný, po týdnu jsme měli rozhovor, kdy mi řekl, že bez ní nemůže žít,“ popsala okamžik, který definitivně ukončil jejich společný život. Tato slova musela bolet víc než cokoli jiného. Nestačilo, že Monika byla ochotná odpustit. Nestačilo, že bojovala. Nestačilo, že milovala. Někdy prostě láska jedné strany nestačí. A Thajsko se tak pro Moniku nestalo dovolenkovou vzpomínkou, ale místem, kde zemřela část jejího srdce.
Článek pokračuje v galerii níže
Zdroj: facebook.com, instagram.com, blesk.cz, pro rešerši a text byla využita umělá inteligence.
